Občas cítím, že trpíme, ....

Občas cítím že trpíme a že jsme odkázáni na milost našeho ega. Jak můžeme ukončit toto utrpení?

Musíme se neustále modlit k Bohu, aby v nás vyšel do popředí. Nechme Ho vést a tvarovat nás Jeho vlastním Způsobem, do své vlastní podoby. My nejsme vykonavatelé. Musíme cítit, že my jsme nástroje a On je hráčem. Máme-li takovýto pocit, potom můžeme být vždy šťastní. Pokud cítíme, že jsme Božími nástroji a že jsme bezmocní, dokud Bůh nezačne konat uvnitř a skrze nás, potom On přirozeně bude uvnitř a skrze nás dělat tu správnou věc. Správnou věc pro koho? Pro nás. Ale musíme Mu vědomě dát šanci. Dáme Mu tuto šanci oduševněle, oddaně a bezpodmínečně. Řekneme Bohu: „Pečuj o nás. Vzešli jsme z Tebe. Chceme, aby ses nyní o nás staral Ty.“

Proč vstupujeme do duchovního života? Do duchovního života vstupujeme, abychom dali Bohu, co máme, a abychom se stali tím, čím je On. Co máme je nevědomost. Pokud ji dokážeme s radostí dát Bohu, potom se on může s naší nevědomostí vypořádat. Jestliže se budeme snažit zvládnout nevědomost sami, potom nemáme šanci z nevědomosti vyjít.

Pokusme se všichni cítit, že On je věčný Vykonavatel, nejvyšší Vykonavatel, a my jsme nástroje. Uvnitř nás hraje nekonečné skrze konečné. Zde máme největší příležitost. On je nekonečný v každém ohledu. On jedná skrze nás, omezené jedince, přestože má díky své nekonečnosti schopnost hrát Svou kosmickou Hru jakkoli sám chce.
Bůh je vskutku velký. Může dělat ty největší věci, a stejně tak ty nejmenší. Vládne svou všemocnou Silou, a přitom si dá práci, aby stvořil ten nejdrobnější hmyz. On je nekonečný, a přece jedná skrze konečné, nedokonalé a omezené lidské bytosti. Konečnému však dává poselství spásy, osvobození a realizace. Přeměňuje konečné v nekonečné. Protože toto dokáže, je absolutní, je všemocný a je jediným Vykonavatelem. On přiměje Nekonečné, aby jednalo uvnitř a skrze konečné, a On přeměňuje konečné v Nekonečné.