Mohl byste něco říci k přeměně osobního vědomí na univerzální Vědomí a k smrti lidské osobnosti?

Začněme smrtí lidské osobnosti. Neexistuje nic takového jako smrt. V duchovním životě znamená smrt omezení, nic jiného. Zatím jsme v našem životě neztělesnili poselství Nesmrtelnosti. Proto stále procházíme narozením a smrtí. Když vstoupí malá kapka do oceánu, cítíme, že je to smrt této drobné kapky. Oceán je tak obrovský, že když do něj spadne malá kapka, je ztracena. Tak uvažujeme svou lidskou myslí, když přemýšlíme o omezeném osobním vědomí, splývajícím s univerzálním nebo nekonečným Vědomím. Ale pokud se s kapkou a zároveň s rozlehlým oceánem ztotožníme, vidíme, že osobnost kapky není ztracena, nýbrž rozšířena do rozlehlé Nekonečnosti oceánu. V tu chvíli kapka nejen považuje oceán za svůj zcela vlastní, ale také ví a cítí, že se stala rozlehlostí oceánu samotnou. To je takzvaná smrt lidské osobnosti. Našima běžnýma lidskýma očima to můžeme vidět jako smrt; ale okem našeho srdce, okem naší duše, naší schopností vnitřní jednoty, vidíme přeměnu drobné kapky v nekonečný oceán.

Lidské vědomí je také částí univerzálního Vědomí. Tento malíček je částí mého těla, ale jeho kapacita je velmi omezená. Myslím na své tělo jako na celek více, než myslím na malíček. Chodím, mluvím, zpívám a dělám všechno pomocí svého těla. V tu chvíli nemyslím na svůj malíček. Možná jednou za měsíc nebo jednou za šest měsíců přemýšlím o svém malíčku zvlášť. Ale na své tělo myslím každý den, hned od rána. Když myslím na tělo, malíček je ­přirozeně ­nasycen nezbytným množstvím zájmu díky tomu, že je jedním s tělem jako celkem. Neodděluje svou existenci a své vědomí od zbytku těla. Když je syceno tělo, malíček si udržuje nebo zvyšuje svou sílu. Nemůže být izolován; nemůže být odříznut. Když se prst odřízne, celé tělo bude trpět bolestí. Tělo bude nedokonalé. Tělo se stará o malíček spontánně, díky jejich neoddělitelné jednotě. V duchovním životě bychom si měli uchovávat univerzální Vědomí před očima, ať děláme cokoliv; při jídle, při zpívání nebo při práci v kanceláři. Když myslíme na Boha, znamená to, že klepeme na dveře univerzálního Vědomí. Pokud myslíme na univerzální Vědomí jako na celé tělo a na lidské vědomí jako na drobný prst, potom vidíme, že o toto lidské vědomí je automaticky postaráno. Čím více se sjednotíme s univerzálním Vědomím, tím dříve je lidské vědomí nasyceno a připraveno na své překročení a přeměnu.