Dá se popsat realizace Boha jako stav, kdy nemáme vůbec žádnou pochybnost, kdy máme absolutní kontrolu nad pochybností mysli?

Realizace Boha je daleko obtížnější než kontrola mysli. Upřímný aspirant může mysl utišit natolik, že v ní není žádná pochybnost. V klidné, tiché mysli, prázdné mysli není vůbec žádná pochybnost. Ale musíme jít mnohem dál, hlouběji a výš, abychom realizovali Boha.

Často se stává, že když je někdo na pokraji realizace, přijde pochybnost, přestože možná dvacet let před tím hledající pochybnost porazil. Možná po dvacet let neměl vůbec žádné pochybnosti. Tato léta pro něj byla tak šťastná. Ale právě když je před realizací Boha, velmi často ho napadnou ty nejtemnější nepřátelské síly ve formě pochybnosti nebo pokušení. V případě Krista přišel Satan. V případě Buddhy přišel Mára. Pochybnost přišla k mnoha duchovním Mistrům, kteří byli na pokraji realizace nebo osvobození. To je poslední zkouška. Když se schyluje k osvícení, vidí, že mezi jejich současnou aspirací – přestože je nejvyššího řádu – a získáním osvícení je obrovská propast. V této poslední chvíli mohou někteří  zpochybnit svou vlastní aspiraci a spadnout. Takže dokonce i velcí hledající, kteří by se brzy stali Mistry, trpěli obrovskými pochybnostmi, nemluvě o běžných hledajících. Při tomto posledním úderu mnozí upadnou, dříve než realizují Boha. Potom jim může trvat dvacet let, čtyřicet let nebo dokonce další inkarnaci, než opět získají svou výšku. Student studoval dobře po deset let, ale něco se v poslední chvíli nepodaří a on svou zkoušku nesloží. Bůh mu dá po nějaké době další šanci, příští rok, za deset let nebo v další inkarnaci.

Když jsem byl mladý chlapec, měl jsem učitele, jehož Guru byl na pokraji realizace. Ale den předtím, kdy tento Guru mohl realizovat Boha, byl napaden pochybnostmi a upadl. Co potom udělal? Byl zcela znechucen duchovním životem. Cítil, že ho duchovnost zklamala. A tak následující ráno poté, co byl na pokraji realizace, se vrátil ke své ženě a začal studovat přírodní vědy. Stal se profesorem věd na univerzitě, a v této pozici jeho život skončil.

Tento člověk mohl snadno realizovat Boha. Předtím po mnoho inkarnací tak pilně pracoval. Cvičil meditaci v Himalájích a vedl život takového odříkání. Byl na pokraji realizace a jsou lidé, kteří by po spatření jeho obličeje věřili, že už Boha realizoval, ačkoliv byl dostatečně upřímný na to říci, že tomu tak není. Ale když přijde pochybnost, její poslední útok je jako sopka. Hledající přirozeně podlehne, pokud není připraven. Všechna jeho práce přijde vniveč. Vlastní Mistr tohoto člověka zažil také takový útok, ale obstál. Řekl, že pochybnost, které čelil, byla jako přílivová vlna. Proud byl tak silný, že ho zachránila pouze Boží milost.

Ale pro hledajícího není absolutně nevyhnutelné tímto procházet. V některých případech poslední pokušení nepřichází. V mém případě jsem měl štěstí a nic mě nepřišlo vyrušit. Ale když někdo dojde k cíli bezpečně, nemůžete říci, že tento cíl není skutečný pouze proto, že na jeho cestě nebyly žádné trny. Někteří Mistři procházejí skrze stálou pochybnost, ale teprve tehdy, když je jejich pochybnost opustí, realizují Boha. Naneštěstí, jejich cesta je plná trní. Naproti tomu, jsou někteří šťastní aspiranti, kteří od samotného začátku nepochybují ani o sobě, ani o svém Mistrovi. Není to proto, že jsou blázny bez mozku nebo smyslu pro soudnost, že nepochybují. ­Naopak, jsou moudří. Cítí, že pochybováním o tom, zda je někdo dobrý nebo špatný nebo jestli má určitou kvalitu nebo schopnost, nezískají nic. Cítí, že čas, který by strávili pochybováním o ostatních, mohou lépe využít obděláváním své vlastní vnitřní půdy, své vlastní vnitřní aspirace. Pokud upřímně aspirují a nepochybují, potom jejich pokrok bude nepochybně rychlý.