Proč duše, která před mnoha lety opustila tělo, potřebuje žádat hmotné věci, konkrétně lebku (vztahuje se k historce, kdy duch třásl postelí člověka, který vzal ze hřbitova starou lebku)?

Obyčejné duše mají zlomyslné, mstivé chování. Jestliže se nemohly někomu pomstít, dokud byly na zemi, chtějí to učinit z jiného světa. Jsou neuspokojené a nezáleží jim na tom, zda to provádějí příteli či nepříteli. Mstí se, protože cítí, že něco získávají. Mají z toho požitek a jsou neúprosné. Znám mnoho případů, které se podobají tomu, který jste vyprávěl. Tyto duše žádají málo - například dolar - ale když ho nedostanou, co udělají? Vniknou do vašich jemných nervů a naruší celý váš systém. Znám malého chlapce, jehož přítel zemřel. Ten chlapec dlužil svému příteli desetník v indické měně. Po sedm nocí se k němu tento přítel vracel a říkal mu: "Vrať mi mé peníze." A chlapec řekl: "Jsem připraven ti je vrátit, ale jak si je vezmeš?" Přítel řekl: "Ne, dej, dej mi mé peníze." Koncem týdne chlapec onemocněl a dva měsíce byl upoután na lůžko.

Pokud máte sloužícího, například služebnou, a ta zemře a chce se vám pomstít, může setrvávat ve vitálním světě několik měsíců nebo několik let. Odtamtud může její duch vytvářet mnoho problémů. Ale všechno má své meze, nemůže vás mučit navěky.

Nedovedete si představit, jak jedna žena trpěla, když její první manžel spáchal sebevraždu. Dvě nebo tři hodiny po svatbě dostal vynikající nápad - zabít se. Trpěla tím pět, šest, sedm let, možná i více! Každý den byla napadána, ohrožována, strašena a mučena mnoha způsoby. Byl jsem v té době v Indii a neznal jsem ji, ale jeden z mých přátel mě poprosil, abych jí pomohl. Použil jsem svou sílu a po mnoha letech mučení ji duch konečně nechal na pokoji.

Domníváme se, že se duše hned, jak opustí tělo, stane velkorysou, čistou a odpouštějící, ale tak tomu není. Kdyby to tak bylo, smrt bychom vždycky vítali. Řekli bychom jí: "Jakmile mě přijmeš, budu osvobozen od veškerého spoutání." Ale tak to není. To, čeho v tomto životě dosáhneme, je základním kamenem. V dalším životě budeme muset začínat se svým dosavadním dosažením. Jestliže jsme v této inkarnaci rozvíjeli odpuštění, lásku a obětavost, půjdeme v další inkarnaci na základě tohoto odpuštění, lásky a obětavosti o krok dále.

Ti, kdo se snaží pomstít se svým přátelům nebo známým poté, co jejich duše opustila tělo, opravdu dělají velikou chybu. Brzdí svou budoucí inkarnaci, protože neopouštějí vitální svět. Setrvávají ve vitálním světě a vcházejí do hrubého fyzického světa, aby vyhrožovali, strašili nebo podávali nějaké zprávy. Kdyby se místo toho pokusili vstoupit do mentálního světa nebo na úroveň intuice, vyšší mysli nebo nadmysli či do oblasti duše, udělali by skutečný pokrok, ale to oni nečiní.

Když si člověk, o němž jste se zmiňoval ve své otázce, přinesl domů tuto lebku, dostal se do kontaktu s vitálními silami. Tím si řekl o problém. Když mi bylo devět nebo deset let, šel jsem někam, kde jsem viděl lebku. Bylo na ní napsáno několik slov v sanskrtu. Později, když jsem se vracel domů, jsem vnitřně spatřil, že v těch několika málo slovech byl napsán dlouhý dopis a že v něm mrtvý člověk popisoval, jak k němu jeho žena a děti byli krutí a nespravedliví. Kdybych si tu lebku přinesl domů, měl bych stejný osud jako muž z té vaší otázky. I když jsem neměl se zemřelým člověkem co do činění, trápil by mě už jen proto, že bych prokázal zájem o jeho lebku.

Ale co se s těmito dušemi stane? Nejsou svobodné, jsou stále jaksi vázány na své dřívější životy.

Sri Chinmoy: Chce-li nějaký duchovní člověk projevit slitování, potom je osvobodí, vysvobodí je z vitální úrovně. Řekne jim, že působí utrpení nejen svým příbuzným a přátelům, ale také sami sobě. Řekne jim, že budou-li takto pokračovat, není před nimi žádná budoucnost a žádné světlo. Ale dokud Mistr nepomůže, tyto duše setrvávají v tomto politováníhodném stavu mnoho a mnoho let.

Jak se z něho nakonec dostanou?

Sri Chinmoy: Dostanou se z něj, až si konečně uvědomí, že jsou i vyšší světy, jichž mohou dosáhnout. Také ve vitálním světě je nutno aspirovat, abyste mohli jít za, jít výše. Nemáte-li aspiraci, musíte tam zůstat. Ani na tomto světě neučiní člověk za svůj život naprosto žádný pokrok, pokud nemá aspiraci. Přijde a zůstane tím nejobyčejnějším člověkem, možná po mnoho životů. Mnozí lidé se chovají jako zvířata. Proč? Je to proto, že nemají aspiraci jít za své zvířecí vědomí.