Vnitřní pláč

Aspirace je rostoucí pláč, stoupající pláč uvnitř našeho srdce. Skrze náš vnitřní pláč můžeme vstoupit do božského vědomí. Tento pláč není pláčem po jménu a slávě. Tento pláč je voláním po naší úplné, bezpodmínečné, bezvýhradné jednotě s Bohem, který je Vnitřním kormidelníkem člunu našeho života.

Někteří lidé na Vnitřního kormidelníka zcela zapomínají. Naproti tomu jsou někteří, kteří o existenci Vnitřního kormidelníka vědí, ale nechtějí s ním mít žádné spojení. Upřímný hledající cítí nezbytnost neustálého spojení s Vnitřním kormidelníkem. Nespokojuje se pouze s tím, že ví o Boží existenci uvnitř sebe. Chce být v Božím vědomí a komunikovat s Bohem dvacet čtyři hodin denně.

Musíme Boha učinit živoucí skutečností v našem každodenním životě. Musíme cítit, že Boží přítomnost má nejvyšší důležitost. Pokud každý den nebudeme jíst, vyhladovíme své tělo. Podobně musíme cítit, že pokud se každý den nebudeme modlit a meditovat, pak vyhladovíme své duchovní tělo. Když aspirujeme se slzami svého srdce, vidíme, že Bůh přichází dolů k nám, sestupuje shůry. Je to jako když se setkají dva lidé; jeden je v přízemí a druhý je v druhém patře. My jdeme nahoru do prvního patra a Bůh sestupuje dolů do prvního patra. Tam se setkáme a jeden druhého naplníme.

Schodiště do prvního patra je tvořeno pláčem našeho srdce. Je to pláč aspirace, není to tak, že roníte slzy, protože jste udělali špatnou věc. Srdce pláče a touží jako stále stoupající plamen. Bůh sestupuje se Svou Milostí jako řeka, která teče dolů. Když se aspirace a Milost setkají, zažijeme božské naplnění ve spojení s Bohem.

Ne, není možné,
aby  jakýkoli vnitřní pláč

zůstal nevyslyšen.


                                 - Sri Chinmoy,  Křídla radosti,   str. 18-19