Za myslí

Ve světle jsou vize a skutečnost jedním. Ty sedíš tam a já stojím tu. Řekněme, že já jsem vize a ty jsi skutečnost. Abych tě poznal musím se na tebe podívat a vejít do tebe. Ale v nejvyšší meditaci je skutečnost a vize jedním. Kde jsi ty, tam jsem také já; kde jsem já, tam jsi i ty. Jsme jedním. Proto v nejvyšší meditaci nepotřebujeme myšlenky. V nejvyšší meditaci jsou poznávající a věc, která má být poznávána, jedním.

Dokonce i reflexe, což je klidný druh introspektivního myšlení, je vzdálená od cvikem dosažené nesmírnosti meditace. V okamžiku, kdy začínáme myslet, hrajeme si s omezeností a spoutaností. Naše myšlenky, jakkoli v tento okamžik sladké či lahodné, jsou z dlouhodobého pohledu bolestivé a ničivé, protože nás omezují a svazují. V přemýšlivé mysli není žádná skutečnost. V každém okamžiku vytvoříme svět a následující moment jej boříme. Mysl má svůj vlastní účel, ale v duchovním životě musíme jít daleko za mysl, tam, kde je věčný mír, věčná moudrost a věčné světlo. Když jdeme pomocí naší aspirace a meditace za přemýšlení, jen tehdy můžeme vidět a těšit se z Boží Skutečnosti a z Boží Vize zároveň.