Nezbytnost modlitby

Stane-li se člověk pokročilým v meditaci, modlitba není nezbytná. V tu chvíli si uvědomíme, že Bůh vždy zná naše potřeby a stará se o nás nekonečně více, než se my staráme sami o sebe. Modlitba není nezbytná, protože náležíme Bohu a jsme Jeho vlastnictvím. Když se zřekneme svých osobních nároků a cele se odevzdáme, v ten okamžik nás Bůh považuje za své zcela vlastní a učiní nás svými vybranými nástroji.

Dokud ale nejsme velmi pokročilými v duchovním životě a necítíme svou jednotu s Bohem, modlitba je nezbytná. Dostaneme-li cosi díky modlitbě, můžeme říci světu: "Modlil jsem se pro to; proto jsem to získal. Podívej, tak jsem si blízký se svým Otcem!" Jsme jako děti, které jsou hladové. Žádáme svou matku o jídlo a ona nás krmí. Ano, nakrmila by nás také sama, ale to, že jsme požádali o jídlo a naše matka poslechla náš požadavek, nám dává radost. Přesvědčuje to naši mysl, že se o nás skutečně stará. Díky svému vnitřnímu spojení a blízkosti se svou matkou ji můžeme žádat o vše, co chceme.

Bůh by mohl pro nás vše udělat bezvýhradně, ale to by nám nedalo ten samý druh uspokojení. Při závodech, uběhnete-li celou trať, budete potěšeni, když dostanete trofej. Běželi jste velmi rychle, finišovali s mnohými problémy a cítíte, že jste si trofej zasloužili. Ale pokud někdo, kdo byl jen divákem, získá trofej, ten člověk neucítí uspokojení, protože neudělal nic, aby si ji zasloužil. Bůh může dát vše bezvýhradně, ale my získáme větší uspokojení, dá-li nám něco poté, kdy jsme se o to modlili či pro to pracovali.
 

* Co potřebuje má modlitba, je strom trpělivosti. Co potřebuje má meditace, je květina vděčnosti.

 
Musíme nicméně vědět, že když se modlíme, cítíme, že jako jednotlivci jsme odděleni od Boha. Cítíme, že On je na jednom místě a my jsme někde jinde. V tu chvíli nejsme ve svém nejvyšším vědomí, kde cítíme, že jsme jedním s Bohem. Pokud cítíme, že my a Bůh jsme jedno, otázka modlitby nevznikne, protože tehdy naše potřeby jsou Jeho potřebami.

Modlitba, můžeme říci, zesiluje naši blízkost s Nejvyšším, kdežto meditace zvyšuje naši jednotu s Nejvyšším. Nejdříve musíme cítit, že my a Bůh jsme blízkými přáteli; poté si můžeme uvědomit svou skutečnou jednotu s Bohem. Před meditací, pokud se můžeme modlit několik minut, můžeme vyvinout své blízké spojení s Nejvyšším. Pak můžeme meditovat, abychom se stali jedním s Ním.

V nejvyšším duchovním životě nelze srovnávat meditaci s modlitbou. Meditace je nekonečně hlubší a širší než modlitba. Na Západě je modlitba užívána hledajícími se značným účinkem. Ale pravý hledající, jenž chce jíti ke Konečnému Světu, který je Za, musí cítit, že meditace je vyšší příčkou na žebříku k realizaci Boha. Když meditujeme, vidíme, cítíme a vrůstáme do celého vesmíru světla a blaženosti.