Meditace není únik

Vstupujeme-li do života meditace proto, abychom utekli ze světa a zapomněli na své trápení, činíme tak ze špatného důvodu. Jestliže vstoupíme do duchovního života kvůli svému vnějšímu zklamání či nespokojenosti, pak nejspíše v duchovním životě nesetrváme. Dnes nebyly uspokojeny mé tužby; jsem tedy nespokojený se světem. Ale zítra řeknu: "Pokusím se znovu. Nyní snad budu spokojen." Ale nakonec ucítíme, že život plný tužeb nás nikdy neuspokojí; pocítíme potřebu vstoupit do vnitřního života. To je aspirace.
 

Co je meditace? Meditace je lidské sebeprobuzení a boží sebenabízení. Když se setká lidské sebeprobuzení a boží sebenabízení, stane se člověk nesmrtelný ve světě vnitřním a Bůh naplněn ve světě vnějším.

 
V životě aspirace chceme pouze Boha. Jestliže chceme Boha upřímně, pak On nám přirozeně sám Sebe dá. Ale učiní tak Svým vlastním způsobem a ve Svůj vlastní čas. Když se modlíme a meditujeme s upřímným přáním určitých kvalit, budeme spokojeni i tehdy, když nám je Bůh nedopřeje. Prostě si řekneme: "On ví nejlépe. Nyní ještě nejsem připraven. Ale On mi je určitě dá v den, kdy budu připraven." V životě aspirace to nejsou naše úspěchy, které nás uspokojují; je to naše aspirace. Aspirace sama o sobě je naším uspokojením.