Otázky & Odpovědi: Meditace v činu

OTÁZKA: Měl by se člověk zcela sám uzavřít a odmítnout lidstvo proto, aby meditoval?

ODPOVĚĎ: Lidstvo je částí a součástí Boha. Jak bychom mohli obejmout božskost odmítáním lidskosti? Musíme přijmout svět takový, jaký je nyní. Nepřijmeme-li věc, jak ji můžeme změnit? Kdyby se hrnčíř nedotkl hroudy hlíny, jak by ji mohl vytvarovat v hrnek? Ten, kdo medituje, musí jednat jako božský hrdina uprostřed lidstva.

Lidstvo je v současnosti daleko, daleko od dokonalosti. Ale my jsme také členy tohoto lidstva. Jak se můžeme vzdát svých vlastních bratrů a sester, kteří jsou jako údy našeho vlastního těla? Uděláme-li toto, omezíme tím jen svou vlastní schopnost účinně jednat ve světě. Musíme přijmout lidstvo zcela jako své vlastní. Jsme-li v postavení, kdy můžeme inspirovat druhé, jsme-li o jeden krok vpřed, tehdy máme možnost sloužit božskosti v těch, kteří nás následují.

Musíme pohlédnout do tváře světa a uvědomit si Nejvyššího ve světě. Nechceme vést život uprchlíků. Kdo prchá? Ten, kdo se obává, anebo ten, kdo cítí, že udělal cosi velice špatného. My jsme neudělali nic špatného a nemusíme se obávat okolního světa. Pokud se obáváme světa, budeme se obávat všeho.

Nyní kolem sebe vidíme obří svět nedokonalosti. Snažíme se uniknout, abychom sami sebe uchránili. Přeji si však říci, že daleko hroznějším nepřítelem než současný svět není nic jiného, než naše vlastní mysl. I když půjdeme žít do jeskyně, nemůžeme uniknout své mysli. Tuto mysl si neseme s sebou - mysl, která je plná úzkosti, žárlivosti, zmatení, obav, strachu a dalších nebožských kvalit. Tato naše mysl nás nutí zůstat na bojišti života. Neporazíme-li svou mysl zatímco žijeme ve světě, co dobrého nám přinese, když jen odstraníme své tělo z každodenního světa?

Nepotřebujeme a nemusíme vstupovat do himalájských jeskyní proto, abychom meditovali. Musíme se snažit přeměnit tvář světa silou své zasvěcenosti božskosti v lidstvu. Meditace není únik. Meditace je přijetí života v jeho celistvosti s výhledem na jeho transformaci pro lepší projevení božské Pravdy zde na zemi.

Lidé, kteří chtějí meditovat jen pro svůj vlastní vnitřní mír a pokrok a nechtějí nic nabízet světu, jsou sobečtí. Ale také jsou tací, kteří chtějí dávat světu, ale nechtějí meditovat proto, aby dosáhli čehosi, co stojí za to dát. To je bláznovství. Pokud něco nevlastníme, jak se můžeme chystat to dát? Je mnoho lidí na zemi, kteří jsou připraveni dávat, ale co mají? Proto musíme hrát svou vlastní úlohu. Nejdříve musíme něčeho dosáhnout, a potom musíme nabízet. Tímto způsobem můžeme těšit Boha a naplňovat lidstvo.
 

* Chceš změnit svět? Pak změň nejprve sebe. Chceš změnit sebe? Pak zůstaň naprosto tichý v moři ticha.

OTÁZKA: Je možné udržet si vnitřní mír, který jsme cítili při své ranní meditaci, po celý den, obzvláště je-li naše práce uspěchaná a občas se nacházíme v rušivých situacích?

ODPOVĚĎ: Ráno, když se modlíte a meditujete, ciťte, že jste získali pravé bohatství v podobě míru, světla a blaženosti. Jako si uchováváte peníze ve své kapse, tak si můžete uvnitř svého srdce uchovat svůj mír, světlo a blaženost. Se silou peněz si můžete koupit cokoliv chcete. Podobně duchovní síla, kterou jste získali z modlitby a meditace, je opravdová síla. Když se lidé hádají, bojují či chovají se nebožsky, prostě vyneste na povrch vnitřní sílu, kterou jste si udrželi ve svém srdci. Mír je síla, světlo je síla, blaženost je síla, stejně jako peníze jsou silou. Prostě vyneste na povrch tyto kvality. Síla vnitřního míru je nekonečně pevnější a jistější než jakékoliv vnější vyrušení, jaké může kdo vytvořit na zemi. Váš vnitřní mír může snadno pozřít vyrušení způsobené druhými.


OTÁZKA: Když ráno dobře meditujeme a získáme určitý mír, světlo a blaženost, které si u sebe udržíme po celý den, bude to znatelné i pro druhé?

ODPOVĚĎ: Pokud jste dosáhli čehosi ve své meditaci, vaši přátelé a spolupracovníci ve vás mohou vidět něco příjemného, lahodného, krásného, ozařujícího a osvětlujícího. Mír, světlo a blaženost vešla skrze vaši duši do vašeho fyzického vědomí. Čím vyšší a hlubší je vaše meditace a čím více jste přijali, tím více vaše tvář a vnější bytost bude zářit a planout. Poté, co skončíte meditaci, jen jděte a podívejte se do zrcadla a uvidíte rozdíl mezi tím, co jste nyní a čím jste byli před hodinou. Tento zřetelný fyzický rozdíl je výsledkem skutečnosti, že vaše fyzické vědomí projevuje světlo z duše. Dokonce i jak kráčíte po ulici, budete šířit toto světlo. Je to jako parfém, který máte uvnitř sebe. Vy jej ve skutečnosti neužíváte; vy jej jen uchováváte, ale on nabízí svou vůni. V tu chvíli svět aspirace a dokonce i svět utrpení, deprese a beznaděje ve vás jistě cosi uvidí. A pokusí se vás následovat - někdy s nechutí, někdy s radostí, někdy se smutkem; ale tím či oním způsobem se vás bude snažit následovat.

Nemusíte říkat druhým stokrát, jak meditace změnila váš život. Nechť vás vidí jeden den, kdy jste meditovali dobře a jiný den, kdy jste neměli dobrou meditaci. V den, kdy jste meditovali dobře, na vás uvidí ohromnou změnu. Již sama vaše přítomnost je bude inspirovat.

OTÁZKA: Jak mohu přemostit propast, kterou cítím mezi svým duchovním životem, jenž je plný radosti, a svým životem v kanceláři, který je naprosto neaspirující?

ODPOVĚĎ: Duchovní život neznamená, že budete stále sedět v meditaci se zavřenýma očima. Děláte-li něco ve vnějším světě, pokud můžete cítit, že to děláte pro Boha, tehdy vše co děláte, se stane částí vašeho duchovního života. Jinak, když meditujete ve svém pokoji, ucítíte, že děláte správnou věc, a zbytek dne se budete cítit bídně. Zasvěcená práce je také formou meditace.

Ráno si Nejvyšší přeje, abyste vstoupila do své nejvyšší výšky a nabídla Mu svou lásku a oddanost a přijala Jeho mír, světlo a požehnání. Poté si přeje, abyste šla do kanceláře a činila svou zasvěcenou službu. Můžete-li v obou případech cítit, že děláte něco, o co jste byla požádána ze svého nitra, tehdy budete mít největší radost. Nejste činitelem; jste jen oddaným nástrojem sloužícím vyšší skutečnosti. Pokud toto můžete cítit, získáte radost bez ohledu na to, co děláte. Dokonce i když děláte něco mechanického, něco intelektuálního či něco, co je naprosto neinspirující, získáte největší radost, protože sloužíte vyššímu účelu. Musíte vědět, že Boží přítomnost můžete cítit v čemkoli, co děláte. Pokud si můžete být vědoma Boha, zatímco něco děláte - ať už je to uklízení nebo vaření nebo jiná práce - pak ucítíte, že Bůh vstoupil do toho, co děláte. Dokážete-li cítit Boží přítomnost uvnitř své činnosti, pak cokoli děláte je s Bohem a pro Boha. Pokud si dokážete udržet své vědomí vysoko a uchovat si mír mysli při práci, pak vaše práce je sama opravdovou formou meditace.
 

* Každá oddaná chvíle připravuje překrásné svítání a hojný západ.

OTÁZKA: Když se lidé snaží pomáhat lidstvu, není to částečně pro své ego?

ODPOVĚĎ: Pro obyčejné lidi, kteří vědomě neusilují, snaha pomáhat lidstvu je pozitivní a progresivní myšlenkou, i když je částečně inspirována egem. Ale ti, kteří vědomě usilují o dosažení Boha, mají odlišný cíl. Jejich cíl není pomoci, ale sloužit lidstvu - samozřejmě, způsobem Bohu vlastním.

Jako duchovní aspiranti musíme vědět, proč něco děláme. Byli jsme inspirováni Bohem? Byli jsme pověřeni Bohem? Pokud nebyly naše činy inspirovány Bohem, pokud nenaplňujeme Vůli Boha, tehdy služba, kterou nabízíme světu, bude plna temnoty a nedokonalosti. Pokoušíme-li se pomoci lidstvu svým vlastním způsobem, můžeme si myslet, že sloužíme Bohu, ale ve skutečnosti jen povyšujeme své vlastní ego. Tento druh oddanosti není vůbec žádnou oddaností pro pravé duchovní aspiranty.


OTÁZKA: Co mohu dělat, když jsem občas rozzlobený či rozčilený a nechce se mi meditovat? Je v pořádku, abych místo toho prováděl nesobeckou službu?

ODPOVĚĎ: Zajisté. Nezasáhlo-li vaše mentální podráždění fyzické tělo, pokud v tu chvíli cítíte, že můžete oddaně pracovat, měl byste tak učinit. Když pracujete pro Nejvyššího, v ten okamžik provádíte meditaci fyzického. Máte tělo, vitálno, mysl a srdce. Jestliže nemůžete meditovat ve všech částech své bytosti, snažte se meditovat alespoň v jedné části. Pokud však všechny části vašeho bytí - fyzická, vitální, mentální, psychická - oddaně spolupracují, tehdy je to nejlepší podoba meditace.


OTÁZKA: Když se vzdáme svých tužeb a po celou dobu žijeme vnitřním životem, jak se objeví nějaký pokrok ve vnějším životě?

ODPOVĚĎ: Pokud cítíte, že nemůžeme po celý čas žít ve světle, že musíme žít v temnotě dvanáct hodin a ve světle dvanáct hodin, je tato filozofie dokonale v pořádku, podle standardu určitých jedinců. Někdo medituje jednu hodinu a pak jde ven a vchází do běžného života. Někdo jiný může meditovat několik hodin, a také jsou někteří, jež mohou meditovat celý den a noc. Vše je věc nezbytnosti. Vnitřní nezbytnost donutí jednu osobu meditovat hodinu a někoho jiného meditovat dvanáct či dvacet čtyři hodin.

Medituje-li někdo hodinu, získává jakési uspokojení. Během této hodiny mohl udělat cosi zcela odlišného, ale neudělal tak. Dal přednost meditaci. Cítil, že uspokojení, které získá z meditace, je mnohem cennější než uspokojení, jež by získal z práce či spaní či z čehokoliv jiného, co by mohl dělat během této hodiny. Po hodině se možná bude chtít vrátit do světského života a jeho druhu uspokojení. Je to otázkou toho, jaký druh uspokojení osoba chce a potřebuje.

Jsou dvě místnosti. Jedna místnost je v tomto okamžiku neprosvětlená a temná; druhá místnost je plně osvícená. Jeden člověk může říci, že chce obě dvě místnosti stejně: "Chci zůstat v neprosvětlené místnosti dvanáct hodin a v dobře osvícené místnosti dvanáct hodin." Potom ať tak s největší radostí udělá. Ale někdo jiný nemusí vůbec cítit nezbytnost setrvávání v neprosvětlené místnosti. Říká: "Chci zůstat jen v místnosti, jež je osvícená."
 

* Včera jsem byl chytrý. Proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý. Proto měním sám sebe.


Proto je zde další člověk, který říká: "Setrval jsem v osvícené místnosti dvacet čtyři hodin a získal jsem osvícení. Nechť nyní vejdu do druhé místnosti, jež je stále tmavá, a osvítím ji svým světlem." Tento člověk má velké srdce, proto vchází do tmavé místnosti, aby osvítil své bratry a sestry, kteří jsou stále v temnotě. Získal uspokojení, záplavu uspokojení, v osvícené místnosti, ale to nebylo dost. Bude plně uspokojen jen tehdy, když vejde do tmavé místnosti a přemění ji svým světlem. A tak jsou někteří lidé na zemi, kteří přišli zpět do světa utrpení i přesto, že mají dokonalou schopnost věčně setrvat ve světě světla a blaženosti.
Můžeme-li vnést bohatství vnitřního světa do vnějšího světa, snadno můžeme osvítit tento svět, a toto osvícení není ničím jiným, než pokrokem. Nejdříve však musíme vstoupit do vnitřního světa - světa světla - a sami cosi přijmout předtím, než to můžeme nabídnout vnějšímu světu. Když to můžeme učinit, vnitřní i vnější svět se sjednotí a vnější svět se stane plně připraven pro vnitřní poselství. V tomto okamžiku vnější svět připraven není, ale přijde den, kdy vnější a vnitřní svět budou postupovat dokonale společně.


OTÁZKA: Tvoří činnost i meditace podstatu vašeho učení?

ODPOVĚĎ: Naše filosofie nezamítá ani vnější život, ani život vnitřní. Většina lidských bytostí zamítá vnitřní život. Cítí, že vnitřní život není důležitý, dokud je jejich vnější život příjemný. Ale je pár těch, jež si myslí, že vnější život není potřebný. Cítí, že nejlepší věcí je vejít do himalájských jeskyní a vést život osamění, poněvadž vnější svět je tak bolestný a neinspirující.

My nevěříme ani v život osamělosti, ani v běžný život - takzvaný moderní život, jenž závisí na přístrojích a ne na vnitřní skutečnosti, na duši. Snažíme se sloučit a harmonizovat vnější a vnitřní život. Vnější život je jako krásná květina a vnitřní život je její vůně. Není-li zde žádná vůně, nemůžeme obdivovat květinu. Není-li tu květina, jak by tu mohla být nějaká vůně? Proto vnitřní a vnější život musí jít dohromady.