Hudba a meditace

Hudba je vnitřním či univerzálním jazykem Boha. Nemluvím francouzsky, německy ani italsky, ale je-li hudba hrána v kterékoliv z těchto zemí, okamžitě srdce hudby vchází do mého srdce anebo mé srdce vchází do hudby. V tu chvíli není zapotřebí žádné vnější komunikace; vnitřní komunikace srdce je dostačující. Mé srdce rozmlouvá se srdcem hudby a v naší rozmluvě se stáváme neoddělitelně jedním.

Meditace a hudba nemohou být odděleny. Když pláčeme z nejvnitřnějších skrýší našeho srdce pro mír, světlo a blaženost, je to nejlepší druh meditace. Hned po meditaci je nejvýznačnější hudba, oduševnělá hudba, hudba, která povzbuzuje a pozvedává naše aspirující vědomí. Nemůžeme meditovat dvacet čtyři hodin denně, ale můžeme meditovat snad dvě hodiny denně. V ostatních chvílích můžeme hrát hudbu či naslouchat hudbě. Hrajeme-li či slyšíme-li oduševnělou hudbu, psychickou hudbu, okamžitě jsme přeneseni do vyšší říše vědomí. Pokud hrajeme hudbu z plné duše, jdeme vysoko, výše, nejvýše.

Pokaždé když slyšíme oduševnělou hudbu, získáváme inspiraci a potěšení. Mžiknutím oka může hudba pozvednout naše vědomí. Ale pokud se také modlíme a meditujeme, jsme nepochybně více osvíceni a naplněni než milovník hudby, který nevede vědomě duchovní život. Každý duchovní hudebník vědomě šíří Boží světlo na zemi. Bůh je kosmickým Hráčem, věčným Hráčem, a my jsme Jeho nástroji. Ale přijde doba v procesu naší evoluce, kdy ucítíme, že jsme se stali naprosto jedním s Ním. V ten okamžik nejsme již více nástroji; my sami jsme hudebníky, božskými hudebníky. Je to Nejvyšší, jenž vytváří správné nástroje. Poté je to On, kdo inspiruje hráče, aby hrál správně.

Nepokoušejme se rozumět hudbě svou myslí. Nezkoušejme dokonce ani cítit ji svým srdcem. Jednoduše a spontánně nechme ptáčka hudby vznášet se na obloze našeho srdce. Zatímco se vznáší, bezvýhradně nám odhalí co má a čím je. Co má, je poselství Nesmrtelnosti. Čím je, je cesta k Věčnosti.