Víra

 

Život hledajícího je životem vnitřní víry. Víry v něco, co nám neustále přináší poselství světa, který je Za. Víra je základ našeho skutečného života. Musíme mít víru v Boha, musíme mít víru sami v sebe. Máme-li víru jen v Boha a ne sami v sebe, anebo máme-li víru jen sami v sebe a ne v Boha, potom nemůžeme dojít příliš daleko.

Co je naše víra? Naše víra je náš vnitřní pláč po nekonečném Světle a Blaženosti Boha. Naše víra je transcendentální Úsměv Boha, který přeměňuje náš život a nese nás z moře nevědomosti do moře moudrosti. Naše vnitřní víra v Boha nám neustále pomáhá běžet nejrychleji a neustále nutí Boha běžet k nám nejrychlejší možnou cestou. Protože rychlost Boha je mnohem větší než naše rychlost, uděláme-li k Bohu jeden krok, vidíme, že Bůh k nám udělal devadesát devět kroků. Potom se setkáme.

Naše víra v Boha je velmi často podmíněná; Boží víra v nás je ale vždy bezpodmínečná. Začínáme svou cestu s padesáti procenty víry a říkáme: "Bože, já Ti dám toto, Ty mi potom dáš tamto. Já Ti dám svou aspiraci, Ty mi potom dáš své Požehnání."

Víra je oko, které vidí budoucnost v okamžitosti přítomnosti. Máme-li víru v duchovní život, neklopýtáme, nekráčíme, nepochodujeme. Ne! Jednoduše běžíme největší rychlostí. Máme-li bezvýhradnou víru v Boha, máme-li bezvýhradnou víru ve Vnitřního Pilota a ve svou vlastní aspiraci, potom neustále běžíme k našemu určenému cíli největší rychlostí.

 

 

Naše víra v Boha

předepisuje řešení

na veškeré problémy,

které vytváří naše mysl.

 

 

Musíme mít víru, že dokážeme realizovat Boha, ať už v této, nebo některé budoucí inkarnaci. Musíme mít víru, že můžeme vlastnit nekonečné Světlo, Mír a Blaženost. Musíme mít víru v naši aspiraci, v naši koncentraci, v naši meditaci a kontemplaci. Jen tehdy bude cíl realizace Boha a zbožštění lidské přirozenosti a pozemského vědomí náš.

 


Cítím, že jsem dítětem Boha, ale cítím také, bohužel, že jsem dítětem přesvědčení, tradice a různých dalších věcí. Je možné osvobodit se od všech dřívějších přesvědčení a být naprosto jedním s Bohem?

Mentálních nebo pozemských přesvědčení, které jste udržovali ve svém srdci a mysli, se můžete zbavit pomocí upřímné aspirace. Můžete je nahradit spontánním světlem vaší duše, které se projevuje jako nevyhnutelnost nebo okamžité ujištění. Tento pocit nevyhnutelnosti a ujištění, který je založen na světle duše, si můžete vytvořit ve své mysli a srdci. Tehdy můžete takzvaná pozemská přesvědčení odhodit jako staré šaty.

Není to jen možné, ale také nevyhnutelné; ve skutečnosti je to nezbytné pro realizaci Boha. Jinak budou tato stará přesvědčení v podobě příkazů společnosti nebo tradiční morálky brzdit váš duchovní pokrok.

Lidská přesvědčení jsou vždy směsí pochybnosti. Padesát procent bude víra, padesát procent bude pochybnost, nebo může být víra jedno procento a devadesát devět procent pochybností. Pokud však žijete v duši a jste osvíceni světlem duše, získáte ujištění nejen od duše, ale také od nevyhnutelnosti duše, která je naprosto jedním s Boží dynamickou Skutečností a s Boží dynamickou Vizí. V tu chvíli můžete jít za všechna přesvědčení a být v přímé, neustálé jednotě s Bohem, nejvyšší Skutečností.

Žijete-li neustále v duši a projevujete její nejvyšší Pravdu, tehdy nebudou mít stará přesvědčení ve vašem životě místo.

 

 

Vaše mysl může být spoutána

pochybnostmi,

ale vaše srdce vždy vztyčuje

prapor vítězství víry.

 

Co si myslíte o ateistovi?

Říkáme, že ateista je ten, kdo tvrdí, že není žádný Bůh. Když dojde do tohoto extrému, zjistí, že jeho negativní postoj je formou pozitivního postoje. V extrému říká, že není nic. Ale to, co nazývá ničím, je pro nás něčím, a to něco my nazýváme Bůh.

Někdy je obloha zatažená a není vidět hvězdy ani měsíc. Víme, že když se tyto mraky roztáhnou, rázem uvidíme měsíc a hvězdy. Ale ateista nevidí za mraky, a tak zůstává v mracích.

 

Pomáhá nám víra pozvednout naše vědomí?

Každý den jsme napadáni pochybnostmi a každý den jsme inspirováni a energizováni vírou. Jsme-li napadeni pochybnostmi, zjistíme, že naše vědomí upadá. Nemůžeme se rozpínat; zpochybňujeme svou vlastní kapacitu, dokonce svou samotnou existenci. Vstoupí-li brzy ráno do naší mysli pochybnost, nedokážeme vyjít z našeho malého pokoje mysli. Ale jsme-li inspirováni a energizováni vírou, cítíme, že nám patří celý svět.

Každá lidská bytost má pochybnost a víru. Použije-li člověk svůj nástroj pochybnosti, cítí, že vše v jeho životě je omezené. Jeho pokrok zůstane na mrtvém bodě. Ale použije-li svůj druhý nástroj, víru, cítí, že vzlétá do nejvyšší úrovně vědomí a zpívá píseň vždy přesahujícího Za.

Každý den se můžeme spoutat nebo osvobodit. Sycením svých četných pochybností zpíváme vědomě nebo nevědomě píseň spoutání. Když si hrajeme s naším přítelem - pochybností, znovu a znovu padáme ze stromu skutečnosti. Ale ponoříme-li se dovnitř a vyneseme do popředí naši srdce osvěcující a duši projevující víru, šplháme na strom skutečnosti vysoko, výše, nejvýše.

 

 

Tvá otázka zní:

Jak daleko tě může dovést tvá víra?

Má odpověď je:

Tak daleko, jak jen chceš,

abys spatřil Nekonečný Úsměv

Boží Věčnosti.

 

Musíme být věrní jak ve vnitřním světě, tak ve vnějším světě. Jsme-li věrní našemu vnitřnímu a vnějšímu životu, cítíme, že naše božskost rozkvétá lístek po lístku. Když jdeme hluboko dovnitř, vidíme, že je jen jedna osoba, která je nám neustále a věčně věrná, a tou je Bůh. Od dob nepamětných nám byl věrný, věrný svému stvoření.

Žijeme-li duchovní život, přirozeně budeme chtít jít ke Zdroji, kterým je Bůh. Budeme chtít být stejně božští a velcí jako Zdroj. Je-li naším konečným cílem stát se božským nebo stát se Bohem samým, potom musíme být věrní světu, ve kterém žijeme. V každém okamžiku si musíme dávat pozor na to, co říkáme a co si myslíme. Přijde-li k nám myšlenka - pokud je to božská myšlenka - musíme cítit, že do nás vstoupilo požehnání. Toto požehnání musíme nabídnout světu kolem nás. Dokážeme-li věrně a tiše nabídnout tuto božskou myšlenku vnějšímu světu, tehdy naplňujeme Boha v nás.

Jdeme-li cestou duchovnosti, musíme být stoprocentně věrní naší cestě. Máme-li duchovního Mistra, musíme mu být stoprocentně věrní. Musíme být věrní našemu vnitřnímu životu, cestě a Mistrovi, kterého následujeme. Ale přijde den, kdy si uvědomíme, že jen pokud jsme věrní sami sobě, můžeme být věrní vnitřní disciplíně, cestě a Mistrovi.

Cokoliv děláme, musíme v tom cítit život Boha. Když jíme, musíme cítit, že jídlo je Bůh. Dokážeme-li Boha vidět a cítit ve všem a také cítit svou neustálou jednotu s Ním, potom budeme přirozeně věrní sami sobě, a jsme-li věrní sami sobě, dozajista musíme získat to, oč usilujeme.

 

 

Hledající nejvyšší Pravdy

má jen jednu potřebu,

a tou potřebou je

zemi osvobozující

a Nebe projevující Bůh.