Realizace Boha



Žádná mysl, žádná podoba, jen já jsem;

nyní ustala veškerá vůle a myšlenka.

Naprostý konec tance Přírody:

jsem tím, koho jsem hledal.

 

Říše Blaženosti odhalená, nejvyšší,

za tím, kdo zná, i za poznávaným.

Konečně se těším z nesmírného odpočinku;

jsem tváří v tvář samotnému Jednomu.

 

Přešel jsem tajné cesty života;

stal jsem se Cílem.

Pravda nezměnitelná je odhalena:

já jsem ta cesta, Duše-Bůh.

 

Můj duch si je vědom všech výšek,

jsem němý v jádru Slunce.

Neměním již nic na čas a skutky;

má kosmická hra je skončena.


Boha můžeme vidět. Můžeme Jej cítit. Můžeme Jej realizovat. Když Jej vidíme, je Existencí. Když Jej cítíme, je Vědomím. Když Jej realizujeme, je Blažeností. Ve svém ztělesnění Existence je věčný. Ve svém odhalení Vědomí je nekonečný. Ve svém projevení Blaženosti je nesmrtelný. Jeho Transcendentální Vize a Jeho Absolutní Skutečnost jsou budoucí dosažení člověka. Rozšiřující se láska, plačící oddanost a planoucí odevzdání člověka jsou budoucí vlastnictví Boha.

 

Svět ti říká děsivé tajemství:

Bůh je strohý;

Bůh je vyžadující;

Bůh je přísný.

Já ti říkám osvěcující tajemství:

Bůh je dosažitelný;

Bůh je milý;

Bůh je příjemný.

Když je tvá mysl tichá, Bůh je dosažitelný.

Když je tvé srdce čisté, Bůh je milý.

Když je tvá duše jistá, Bůh je příjemný.

 

Pro realizaci Boha je první a nejpřednější nezbytností mír mysli. Jak můžeme mít mír mysli? Je několik způsobů. Zmenšíme-li naše pozemské potřeby a zvětšíme-li naše Nebeské potřeby, potom můžeme mít mír mysli. Také pokud neočekáváme nic od nikoho ani od ničeho kromě od Boha, potom můžeme mít mír mysli. Dokud je zde očekávání, lidské očekávání nebo pozemské očekávání, nemůžeme mít mír mysli. Na druhou stranu nemůžeme mít mír mysli pozitivním nebo negativním odříkáním, ale kladným přijetím. Musíme přijmout skutečnou Skutečnost Boha, která je uvnitř světa. Potom musíme svým vnitřním pláčem, svou aspirací, vytvořit v našem tělesném vědomí schopnost přijímat tak, abychom mohli přivítat Boha Nejvyššího Milovaného s Jeho nesmírným Světlem a Blažeností.

Abychom realizovali Boha, potřebujeme také čistotu, obzvláště v našem emocionálním vitálnu. Když pročistíme naše emocionální vitálno, vidíme a cítíme Boží Přítomnost. Dále musíme mít jasnou mysl. Když budeme mít jasnou mysl, budeme schopni vidět Boha velice důvěrně. Potom musíme s Bohem neustále rozmlouvat. Abychom mohli s Bohem rozmlouvat neustále, musíme si pro to ve svém srdci vytvořit nejvyšší nezbytnost. Tato nezbytnost musí být naší duševní nezbytností. Pokud jsme si vytvořili duševní nezbytnost k neustálé komunikaci s Bohem, bez selhání uvidíme Boha, budeme mluvit k Bohu, vrosteme do úplné podoby Boha a vědomě se budeme účastnit Kosmického dramatu Boha jako Jeho oddané a bezpodmínečné nástroje.

Kdekoliv jsme my, Bůh je také. Abychom si uvědomili tuto nejvyšší pravdu, musíme vrátit, co jsme si od světa půjčili: temnotu, nevědomost, spoutání, omezení, nedokonalost a smrt. Půjčili jsme si tyto věci, protože jsme měli pocit, že nám značně pomohou, ale nyní jsme zjistili, že jsou skutečnými překážkami. Takže tyto věci musíme vrátit a věci, které věčně máme v nejvnitřnějších skrýších naší bytosti - mír, světlo, blaženost, pravdu - musíme zvětšit. Musíme je vynést do popředí, protože jsou skutečnou Skutečností naší existence. Věci, kterými věčně jsme, si musíme přisvojit a nabídnout je celému světu. Učiníme-li to, budeme vědět, kdo je Bůh a kde je Bůh.

 

 

V okamžiku kdy poznáš,

kdo skutečně jsi,

všechna tajemství světa

pro tebe budou otevřenou knihou.

 

 

Co přesně míníte realizací Boha?

Realizace Boha znamená sebeobjevení v nejvyšším slova smyslu - vědomé uskutečnění naší jednoty s Bohem. Dokud zůstáváte v nevědomosti, cítíte, že Bůh je někdo jiný, kdo má nekonečnou Sílu, zatímco vy jste ten nejslabší člověk na zemi. Ale v okamžiku, kdy realizujete Boha, zjistíte, že vy a Bůh jste naprosto jedním ve vnitřním i ve vnějším životě. Realizace Boha znamená vaše sjednocení se svým vlastním naprosto nejvyšším Já.

Možná jste studovali knihy o Bohu a lidé vám možná řekli, že Bůh je v každém. Ale dokud nerealizujete Boha, toto vše je mentální spekulace. Když jste uskutečnili Boha, vědomě víte, co je Bůh, jak vypadá, co si přeje. Zůstáváte v Božím Vědomí a mluvíte k Bohu tváří v tvář. Vidíte Boha jak v konečném, tak i v Nekonečném; vidíte Boha jak osobního, tak i neosobního.

Není to mentální halucinace nebo představa; je to vše přímá skutečnost. Když mluvíme k lidské bytosti, je tu vždy závoj nevědomosti, temnoty, nedokonalosti a neporozumění. Ale mezi Bohem a vnitřní bytostí toho, kdo Jej realizoval, nemůže být žádná nevědomost, žádný závoj. K Bohu můžete mluvit jasněji, více zblízka a otevřeněji než k lidské bytosti.

 

Je to duše, kdo realizuje Boha?

Duše je částí Boha a je věčně pro Boha. Je to naše tělo, vitálno, mysl a srdce, které nerealizovaly Boha. Duše ví, kdo je Bůh a kde je Bůh a co je Bůh, avšak lidská bytost zachycuje jen záblesky. Lidská bytost musí cvičit duchovnost a vnitřní disciplínu a realizovat Nejvyšší.

Když lidské v nás realizuje to Nejvyšší, tehdy není žádný rozdíl mezi námi a Bohem. Tehdy se tělo, vitálno a mysl stanou neoddělitelně jedním a ztělesní, odhalí a projeví Nejvyšší. Není žádný rozdíl mezi tímto osvíceným vědomím a nejvyšší Skutečností samou.

Je to lidské v nás, které realizuje Boha, ne duše. Duše musí projevit Boha ve světě; to je důvod, proč přišla do světa.

 

Jsou jen tři zvláštní lekce,

které musíš studovat

pro svou realizaci Boha:

miluj Boha oduševněle,

oddej se Bohu bezesně

a odevzdej se Boží Vůli

ochotně, radostně a bez dechu.

 

Jaký je rozdíl mezi tím, když Boha vidíme a když Boha realizujeme?

Je velký rozdíl mezi tím vidět Boha a realizovat Boha. Když Boha vidíme, můžeme Jej vidět jako jednotlivce nebo jako předmět nebo jako něco jiného. Ale nemusíme Jej vědomě a neustále ztělesňovat a cítit, že je náš zcela vlastní. To, co neztělesňujeme, nemůžeme odhalit nebo projevit. Ale když realizujeme Boha, stáváme se jedním s Božím Vědomím a Bůh se stává částí a součástí našeho života.

Vidíme-li něco, může to trvat chvíli; ale když něco realizujeme, tato znalost trvá navždy. Je velký rozdíl mezi zážitkem a realizací. Zážitek je něco, co trvá několik hodin nebo několik dnů nebo roků; netrvá navždy. Zážitek vstoupí do našeho života, ale neudělá a nemůže si v nás udělat trvalý příbytek. Ale máme-li realizaci, stává se částí a součástí našeho života a trvá Věčnost.

 

Jak víte, že existuje taková věc jako realizace, a jak poznáte, kdy jste realizovaný?

Mnoho lidí realizovalo Boha. Není to moje teorie; není to můj objev. Indičtí mudrci, indičtí duchovní Mistři starodávné minulosti objevili Pravdu; a já s nimi souhlasím na základě své vlastní realizace.

Když sníte mango, víte, že jste ho snědli. Snědli jste mango a tato znalost ve vás zůstává. Když ostatní řeknou: "Ne, ty jsi nesnědl mango," nevadí vám to, protože vy víte, co jste udělali. Pokud je váš hlad uspokojen, nepotřebujete souhlas nebo uznání ostatních. Lahodná chuť, zážitek, který jste měli, je pro vás dostatečným důkazem. Stejně tak v duchovním světě, když někdo pil Nektar realizace, tehdy ví, že skutečně realizoval Boha. Cítí ve svém vnitřním vědomí nekonečný Mír, nekonečné Světlo, nekonečnou Blaženost, nekonečnou Sílu. Realizovaný člověk dokáže ve svém vnitřním vědomí vidět, cítit a vědět, co je Božskost. Má-li někdo realizaci, má volný přístup k Bohu a pocit naprostého naplnění. Až realizace zasvitne v životě aspirujícího, bude to bezpochyby vědět.

 

Jak vědět,

kdy jsi realizoval Boha?

V den, kdy se budeš moci podívat do zrcadla

a použít svou vnitřní sílu vůle,

abys viděl nejen svou tvář,

ale také nespočetné další tváře

ve své tváři a okolo ní,

a budeš vědět, že tyto tváře

jsou všechny tvé -

v ten den budeš vědět,

že jsi realizoval Boha.

 

 

Je jisté, že každá lidská bytost bude realizovaná a země bude osvícená?

Je to naprosto jisté, že každý bude realizovaný. Nejen každá lidská bytost bude realizovaná, ale také všechny duše, které jsou ve zvířecím království, nakonec vejdou do lidského království, a pak se také ony stanou realizovanými. Žádné stvoření Boha nezůstane nerealizované a neosvícené. Země bude dozajista osvícená; je to jen otázka času. Celé Boží stvoření musí realizovat Boha. Je to Boží Rozhodnutí. Jinak nebude Boží Hra úplná.

 

 

Dveře Srdce Boha

jsou pro tebe vždy doširoka otevřeny,

abys vešel a odešel,

ale jsi-li moudrý,

vejdeš, jen abys zůstal.

 

Jaký je rozdíl mezi mystickým zážitkem a realizací Boha?

Realizace Boha je nekonečně výše než mystický zážitek. Během mystického zážitku cítíte Přítomnost Boha jako něco sladkého a jemného, ale tento zážitek není trvalý. Když dosáhnete mystického zážitku, můžete jej ztratit. Ale realizace Boha je trvalá. Jakmile jednou realizujete Boha, nikdy neztratíte, co máte.

Mystik je mnohem níže než jogín. Nedají se srovnat. Mystik je spokojen se samotnými zážitky. Chce vejít do světla moudrosti, ale nestará se o svět. Mystik chce jen zážitek, který vede ke konečnému splynutí s Bohem. Jogín neustále a bezpodmínečně slouží Nejvyššímu a zároveň má neustále zážitky Boha.

 

Když víme, že Bůh je v nás a že Jej jednoho dne realizujeme, proč je nezbytné praktikovat Jógu?

Jednoho dne realizujeme vše, co je přirozené. Bůh je přirozený, a tak Jej přirozeně uskutečníme. Ale ti, kteří nepraktikují duchovní disciplínu, budou muset čekat Věčnost, než realizují Boha. Bůh nám dal vědomou mysl a vědomou aspiraci. Nechceme-li používat svou vědomou aspiraci, potom můžeme čekat. Bůh na nás nenaléhá ani nás nenutí. Můžeme spát, chceme-li. Ale pokud se vědomě modlíme a meditujeme, potom realizujeme Boha dříve. Každý dosáhne Cíle, ale ten, kdo spí, nedosáhne Cíle tak rychle jako ten, kdo běží. Jednoho dne každý realizuje Boha, protože On v Boží Kosmické Vizi nedovolí nikomu zůstat nerealizovaným. Ale bude to trvat velice dlouho.

 

Proč to Bůh dělá tak obtížné pro ty, kteří Jej chtějí realizovat?

Bůh to neučinil obtížné pro upřímné hledající. Pro upřímné hledající je cesta velmi krátká. Jen pro pochybující hledající je cesta velmi dlouhá. Právě teď můžete cítit, že Bůh je k vám velmi laskavý, ale v příštím okamžiku můžete dostat nějakou ránu nebo pocítit bolest, a potom ztratíte víru. Nějaká vaše nevědomá část může říci: "Ó Bože, proč jsi ke mně tak krutý? Dnes ráno jsem meditoval tak dobře. Jak může mé tělo nyní trpět?" Dokážete-li si tehdy říci: "Ačkoliv trpím takovou bolestí, možná se mi mělo stát něco mnohem vážnějšího a Bůh mě zachránil. Bůh je ke mně tak laskavý," dokážete-li změnit svůj postoj k Bohu, okamžitě se cesta stává snadnější.

Cesta je dlouhá jen pro ty, kdo necítí vděčnost k Bohu. Stane-li se něco špatného, okamžitě si pomyslete: "Ach, mohlo to být nekonečně horší. Ze svého nekonečného Soucitu Bůh nedovolil, aby se přihodilo něco horšího." Máte-li tento postoj, cesta se stává velmi, velmi snadnou.

 

Bůh je připraven dát ti

okamžitou realizaci.

Budeš schopen ji přijmout

svou neustálou aspirací?

 

V jedné ze svých knih jste řekl: "Pokud chcete vidět Boha, musíte meditovat dvanáct hodin denně. Chcete-li přijít k Bohu tváří v tvář, musíte meditovat dvacet čtyři hodin denně." Je to možné?

Když jste na pokraji realizace, je to docela možné, protože tehdy již máte značnou schopnost. Dokonce i když jíte, když mluvíte, když děláte svou práci, máte svou nejlepší meditaci. Tehdy budete schopni dělat mnoho věcí najednou. Když ve svém vnitřním životě uděláte značný pokrok, uvidíte, že vaše vnitřní bytost medituje dvacet čtyři hodin denně.

 

Co si myslíte, že je největší překážkou v dosažení realizace Boha?

Největší překážka nemusí být pro každého stejná. Největší překážkou jednoho člověka bude pochybnost; někdo jiný může mít strach jako svou největší překážku a třetí člověk může mít nejistotu. Všechny tyto obtíže mohou být překonány použitím jen jedné zbraně, a tou je láska.

Berme překážky jako nedokonalosti. Dítě si hraje na hřišti a celé se zašpiní. Potom prostě běží k matce a ta jej umyje. Je svatou povinností matky dítě umýt. Pokud dítě bude cítit, že mu matka vyhubuje a uhodí ho, protože je špinavé, potom k ní nepůjde. Ono to tak ale necítí. Především si nemyslí, že je špinavé. Potom, když běží ke své matce, uvědomuje si jen její lásku. Cítí, že jeho matka je mu vším. Neustále k ní má volný přístup.

Když máme pochybnost, když máme strach, když máme jiné nebožské kvality nebo nedokonalosti, jako dítě běžme k našemu věčnému Otci. Je zde, aby nás očistil, aby nás osvítil, aby nás osvobodil, aby nám dal, co má. Máme k Němu volný přístup. Použijeme-li však svou fyzickou mysl, budeme cítit: "Ach, Bůh s námi nebude spokojen. Bůh nás nepřijme, protože jsme tak špinaví, tak nedokonalí, tak nečistí."

Fyzická mysl nás okamžitě odděluje. Nechává nás cítit, že my jsme veškerá nedokonalost, zatímco Bůh je dokonalá Dokonalost; jak k Němu tedy můžeme jít? Ale cítíme-li, že Bůh je náš zcela vlastní, že Bůh k nám chová veškerou Lásku a my chováme veškerou Lásku k Němu, potom jen jdeme a položíme se k Jeho Nohám. V tu chvíli zde není žádná překážka.

 

 

Můj první dojem z Boha:

Je nekonečně shovívavější

než jsem si myslel.

 

Musíme cítit, že to, co je Bůh, jsme my také. Jsme tím i nyní, ale nejsme si toho vědomi. Musíme cítit, že nás Bůh stvořil a chce, abychom vrostli do Jeho vlastního obrazu. Máme mysl, která nás odděluje; máme ale také srdce. Když srdce vyjde do popředí, okamžitě cítíme nesmírnou radost, uvolnění a uspokojení. Cítíme, že Bůh je náš. Když používáme své srdce, na základě své jednoty považujeme Boha za svého zcela vlastního. Když používáme srdce, neexistuje žádná překážka, kterou nelze překonat. Tak jako si dítě vytvořilo svou jednotu s matkou, stejně tak my si můžeme na základě své spontánní lásky k Bohu vytvořit jednotu s Ním.

 

Realizace Boha znamená objevení Boha,

a objevení Boha neznamená nic jiného než

znovu získat vlastní

starodávné Božské kořeny.

 

Když někdo dosáhne realizace, co se stane s jeho duší?

Realizovaná duše zůstává v těle. Zůstane-li duše v těle poté, co člověk realizuje, pak může vědomě pracovat pro božskost v lidstvu. Tehdy bude cítit, že je vědomým nástrojem Boha, že Bůh je tím, kdo koná, i Činem samým, a že ho Bůh používá. Když je odstraněn závoj nevědomosti, duše má největší příležitost naplnit Boží Poslání na zemi.


Je nezbytné setkat se s osvíceným člověkem, abychom mohli realizovat Boha?

Není nezbytné nebo nutné mít žijícího Mistra. Ale máme-li žijícího Mistra, může nám to značně pomoci. První člověk, který realizoval Boha, to dokázal bez pomoci jakékoliv lidské bytosti. Sám Bůh mu dal realizaci Boha. Ale máme-li žijícího Mistra, pak v sebe máme více důvěry. Jsme přesvědčenější.

Tak jako potřebujeme učitele pro naše vnější znalosti, stejně tak potřebujeme duchovního Mistra, aby nám pomáhal a vedl nás v našem vnitřním životě, obzvláště na počátku. Jinak bude náš pokrok velmi pomalý a nejistý. Mistr bude povzbuzovat a inspirovat hledajícího a dá mu správné vysvětlení jeho zážitků. Na druhou stranu, dělá-li hledající ve své meditaci něco špatně, Mistr ho bude moci opravit.

Proč člověk chodí na univerzitu, když může studovat doma? Je to proto, že cítí, že dostane odborné instrukce od lidí, kteří znají předmět dobře. Existují výjimky, samozřejmě. Bylo několik - velmi, velmi málo - moudrých lidí, kteří nechodili na žádnou univerzitu. Bůh je v každém, a cítí-li hledající, že nepotřebuje lidskou pomoc, může si samozřejmě svou schopnost vyzkoušet sám. Ale je-li někdo moudrý a chce ke svému Cíli běžet, namísto aby klopýtal nebo jen kráčel, tehdy je pomoc Mistra jistě značná.

Řekněme, že jsem v Londýně. Vím, že existuje New York a že se tam musím vrátit. Co potřebuji, abych se tam dostal? Letadlo a pilota. Ačkoliv vím, že New York existuje, sám se tam nemohu dostat. Podobně vy víte, že Bůh existuje. Chcete dosáhnout Boha, ale někdo vás k Němu musí dovést. Tak jako mě letadlo dopraví do New Yorku, někdo vás musí dovést k Vědomí Boha, které je hluboko ve vás. Někdo vám musí ukázat, jak vstoupit do vaší vlastní božskosti, kterou je Bůh.

Po tisíciletí jsme plavali v moři nevědomosti. Když se probudíme, chceme přeplavat moře k oceánu Světla a Blaženosti. Pokud víme, že existuje loď s lodivodem, který nás bezpečně doveze k našemu cíli, potom se od něj budeme přirozeně snažit získat pomoc. Opravdový duchovní Mistr zná cestu a musí nám pomoci cíle dosáhnout. Jako lodivod nás zaveze ke druhému břehu.

Když v běžném životě lidé vidí, že jste přijali pomoc, mohou říci: "Ach, nedokázal to udělat sám." Ale člověk, který je skutečně hladový po Bohu, řekne: "Nezáleží na tom, kdo jídlo nabízí, mám hlad a chci jíst okamžitě. Tohle je jídlo, po kterém jsem plakal celý svůj život, a on mi ho nabízí. Pokud mě krmí pravou Božskostí, budu jíst."