Osobní aspekt

 

Každý člověk má svou vlastní představu o Bohu. Pokud vás uspokojuje představa Boha jako Světla, potom je naprosto správné, když myslíte na Boha jako na Světlo. Někdo jiný bude možná spokojen jen s Bohem jako nejzářivější bytostí, jako nejkrásnějším dítětem. Každý člověk musí myslet na Boha podle své vlastní vnitřní schopnosti a vnitřní vnímavosti.

Chcete-li vidět Boha v určité podobě, jestliže jste Jej potěšili, objeví se před vámi v této podobě. Chcete-li Jej vidět s atributy, pokud jste Jej potěšili, ukáže se vám s atributy. Chcete-li Jej vidět v Jeho neosobní Podobě, jako nekonečný Mír, Světlo a Blaženost, může se zjevit také takto. Bůh je více než připraven objevit se před vámi v podobě, které jste nejvíce oddáni.

Osobní Bůh a neosobní Bůh jsou oba tím samým Bohem. Osobní Bůh k vám přijde v těle. Bude nejzářivější, nekonečně krásnější než nejkrásnější lidská bytost na zemi. Neosobním aspektem Boha je Jeho nekonečná Energie, nekonečné Světlo, nekonečná Síla. Když před vámi stojí člověk, je osobní. Ale v okamžiku, kdy vám jakkoli ukáže svou sílu nebo svou schopnost, tento aspekt je neosobní. Podobně, Bůh je jak osobní, tak neosobní; je s podobou a je bez podoby. Zároveň Bůh překonává podobu i beztvarost.

 

 

Osobní a neosobní,

s podobou a bez podoby,

Bůh Nejvyšší

zahrnuje vše.

 

Nesnažte se k Bohu přistupovat svou uvažující myslí. Jen to podnítí vaše intelektuální myšlenky.

Snažte se k Bohu přistupovat svým plačícím srdcem. Probudí se vaše oduševnělé, duchovní vědomí.

 

Je pro nás lepší myslet na Boha v osobním nebo v neosobním aspektu?

Je snazší přiblížit se k Bohu v Jeho osobním aspektu. Snažíme-li se od úplného začátku vstoupit do neosobního Boha, naše fyzická mysl - která je tak chytrá - se nás může snažit přesvědčit, že Bůh je neskutečný, anebo můžeme mít falešnou představu. Představivost není špatná, ale mohou to být jen mentální fantazie. Vidíme-li však přímo před sebou nejzářivější bytost a pokusíme se vstoupit do srdce této bytosti, spatříme tam také beztvaré. Jdeme-li od tvaru k beztvarému, postup je jednodušší.

Předpokládejme, že před námi někdo stojí. Víme-li, že tento člověk je náš otec, potom můžeme zkusit poznat, kolik má znalostí, moudrosti a schopností. Pokusíme-li se ale nejdříve změřit jeho znalost, aniž bychom na něj mysleli jako na svého otce, budeme naprosto ztraceni. Když víme, že to je náš otec, okamžitě do nás vstoupí jeho náklonnost a láska a potom můžeme snadno vidět jeho schopnosti. Tehdy je pro nás nemožné oddělit jeho schopnosti od jeho skutečnosti.

Velitel má velké vojsko a v sobě má sílu nechat toto vojsko něco učinit. Může říci jen jedno nebo dvě slova a potom mocí, kterou má, zanechá celý svět v úžasu. Pronese jedno slovo příkazu a jeho síla je okamžitě vidět všude. Jakmile ho vidíme i s jeho schopností, je nemožné oddělit jeho schopnost od jeho skutečnosti. Stejné je to s osobním Bohem. Jakmile Jej jednou spatříme a uvědomíme si, odkud přichází Jeho nesmírná schopnost, potom je nemožné oddělit Bytost od schopnosti.

Berme nejdříve podobu jako skutečnost a od podoby pojďme k beztvaré skutečnosti. Jít od tvaru k beztvaré skutečnosti je nekonečně snazší než obráceně.

 

Zdá se mi, že na začátku duchovní cesty vidíme Boha s podobou, a jak vrůstáme do jednoty, začíná svou Podobu ztrácet. Je to pravda?

Ne, bohužel se mýlíte. Je to naše mentální představa, že beztvaré je nadřazeno tvaru. Cítíme, že před stvořením byl Nejvyšší beztvarý a teprve později si vzal podobu, aby k nám přišel. Ale podívejte se na slunce. Ačkoliv je tak ohromné, když se na něj podíváme, má tvar malého disku. Proč? Protože jej vidíme z veliké, veliké dálky.

Podobně, když duchovní Mistři, velké duchovní osobnosti nebo duše, které realizovaly Boha, sestoupí dolů, ztělesňují v sobě nejvyšší nekonečné Vědomí. Ale když přijdou do světa tvaru, jsou vysocí sto osmdesát nebo sto sedmdesát centimetrů nebo ještě méně. Myslíte si, že potom ztratili svou vnitřní výšku? Myslíte si, že ztratili svou vnitřní hloubku? Ne. Je to jako ohromné slunce, které odtud vypadá malinké.

Když vědomí vstupuje do fyzického, fyzické má určitou podobu. Jednotlivec je ve skutečnosti duše a duše je představitelem Boha. Duše je nekonečný Mír, Světlo a Blaženost v Bohu. My ale nevidíme duši,  vidíme jen velice omezenou postavu: taková výška, taková délka, taková šířka. Cítíme, že cosi za tělem nebo tvarem je rozlehlejší. Pravda, je to rozlehlejší, ale je chybou říkat, že beztvaré je významnější než tvar.

Představa, že čím výše jdeme, tím jsme více v kontaktu s beztvarým, není správná. Když jdeme výš, nemusí to být směrem k beztvarému. Může to být směrem k nanejvýš božskému Bohu s podobou, který má bezmeznou Náklonnost, bezmeznou Lásku, bezmezný Zájem - vše v nekonečné míře. Můžeme jít nad formu mysli, ale ne nad nejvyšší Tvar.

Beztvaré není tvaru nadřazené. Jsou stejně důležité. Obzvláště na počátku, předtím než realizujeme Boha, je vhodné jít přes tvar. Dokážete-li jít skrze tvar k beztvarému, budete šťastní. Ale budete-li se snažit jít skrze beztvaré k tvaru, bude se vám to zdát nemožné. Nejdříve musíte vejít do vody a trochu plavat. Až když se stanete dobrými plavci, můžete přeplavat moře. Ale pokusíte-li se moře přeplavat, aniž byste uměli plavat, utopíte se.

 

Myslíte si, že lidská vize Boha v určité podobě je ovlivněna kulturní výchovou člověka?

Někdy může mít člověk vizi Boha, která je ovlivněna jeho tradicemi nebo kulturou. Zároveň tomu tak ale být nemusí. Když na základě své vlastní aspirace realizujeme Boha, záleží na Bohu, jak se před námi objeví. V některých zemích mají lidé velice pevné představy, pevné názory, že Bůh bude takový nebo takový. Indičtí bohové a bohyně mají rozličné podoby. Na druhou stranu je mnoho západních lidí, kteří vůbec nečetli indické knihy, ale mají zážitky indických kosmických bohů a bohyní.

Zároveň je mnoho Indů, kteří nestudovali Bibli nebo západní písma, ale vidí anděly a jiné bytosti. Zformovala-li náboženská tradice nějaký mentální koncept Boha, hledající mohou vidět Boha tímto způsobem, když uskutečňují Pravdu. V jiných případech může být to, co vidí, naprosto podmíněno vlastní Vůlí Boha, která pracuje v nich a skrze ně.

 

Když mluvíte o samotném Milovaném Nejvyšším, jak si Nejvyššího představujete?

Není to otázka představivosti; je to otázka zkušenosti. Vy můžete zakoušet Milovaného Nejvyššího jedním konkrétním způsobem. Já Jej mohu zažívat jinak. Na základě své aspirace, zkušenosti a uskutečnění uvidí každý Nejvyššího jiným, ale nanejvýš přesvědčujícím způsobem. 

Hledám-li policistu a najdu někoho v policejní uniformě, budu velmi potěšen. Protože má svou uniformu, vím, že je to policista. Ale pokud hledáte policistu a náhodou víte, že určitý člověk je policista, budete se na něj moci obrátit, i když nebude mít svou uniformu. Podobně, je-li již někdo naladěn na vyšší skutečnosti, bude mít zážitky Milovaného Nejvyššího v jedné podobě, zatímco někdo jiný, kdo má zážitek Nejvyššího poprvé, jej může zakusit jinak.

Je to jako dítě, jehož otec je soudce Nejvyššího soudu. Když dítě vidí otce v obyčejném oblečení, stále ví, že jeho otec je soudce Nejvyššího soudu. A když vejde do soudní síně a vidí svého otce v oblečení soudce, pořád ví, že tento člověk je jeho otec. Když ale na ulici uvidí soudce někdo, kdo není z jeho rodiny, nerozpozná jej. Podobně, každý uvidí Milovaného Nejvyššího takovým způsobem, který pro něj bude naprosto přesvědčivý.

 

Jaký byl váš zážitek Boha?

Já jsem Boha zažil jak v osobní, tak v neosobní podobě. Teď Jej vidím jako rozpětí Světla a Blaženosti. V příštím okamžiku si může vzít podobu nejzářivější bytosti. Když uskutečníme Nejvyšší, vidíme, že je zároveň osobní i neosobní. Jako voda a led, Bůh může být s podobou i bez podoby. Někdy je voda tekutá a můžeme v ní plavat. Jindy je pevná a můžeme po ní kráčet. Stejně tak v duchovním životě, někdy máme raději neosobní aspekt Absolutního Nejvyššího a někdy máme raději Jeho osobní aspekt.

Nejvyšší je nad osobním a neosobním, ale zároveň ztělesňuje oboje. Nejvyšší je beztvarý, ale zároveň má tvar. Máme-li slovy vyjádřit, co je, musíme říci, že je obojí a zároveň je nad obojím. Boha nemůžeme pochopit lidskou myslí. Na počátku je tímto; potom je tamtím. Pak přijde čas, kdy je nad obojím. Nejvyšší je stále se překonávající Skutečností. Dnešní Za je zítřejším počátkem.

 

Jak se Nejvyšší před vámi objevuje a jak vypadá váš vztah?

Obvykle Nejvyššího vidím v podobě zlaté Bytosti, nanejvýš osvícené a zářivé Bytosti. Když zde na zemi říkáme, že dítě je obzvláště krásné, soudíme jeho podobu. Ale Nejvyšší je nekonečně krásnější než jakékoliv lidské dítě, které můžeme vidět. Tímto způsobem vidím Nejvyššího, když s Ním hovořím. Tuto Jeho podobu mám nejraději.

Náš vztah je vztahem Otce a syna. Ze svého nekonečného Soucitu ve mně zapálil plameny aspirace. Tyto plameny stoupají vysoko, výše, nejvýše. Má aspirace nese bezpodmínečnou lásku, oddanost a odevzdanost.

V lidském životě často budí důvěrný vztah opovržení, ale v duchovním životě se důvěrný vztah mezi hledajícím a Nejvyšším Pilotem stále zintenzivňuje a prohlubuje. Důvěrný vztah nemůže zmenšit sladkost, lásku a zájem plynoucí mezi hledajícím a Nejvyšším. Naopak, důvěrný vztah tyto kvality jen zvyšuje. Když jednám s osobním aspektem Nejvyššího, On zvyšuje mou lásku, oddanost a odevzdanost. Nechá mě uvědomit si to, čím věčně jsem. Čím důvěrnější je náš vztah s Ním, tím větší je naše vždy naplňující jednota s Ním.

Osobní aspekt nemůže pro pravého hledajícího vytvářet problémy. Když se sblíží dva lidé, jejich vztah často netrvá dlouho, protože v sobě navzájem vidí slabosti. Ale osobní aspekt Nejvyššího ví, kdo jsme. Nemyslí na nás jako na nedokonalé; bere nás jako Svoje vlastní nekonečná prodloužení. Nevyhledává naše chyby ani na fyzické, ani na psychické úrovni. Je to On, kdo nás nese ke stále překračující dokonalosti.

 

 

Bůh tě vždy považuje

za své nejdražší dítě.

Ale kde je tvé srdce,

aby to cítilo,

a kde je tvá mysl,

aby tomu věřila?

 

Každý den, když meditujete, snažte se cítit, že jste v srdci Boha, Vnitřního Pilota. Ačkoliv jste Nejvyššího neviděli, prostě si představte bytost, která je celá zlatá. Představte si, že je přímo před vámi, anebo že jste v Jejím Srdci, na Jejím Klíně nebo u Jejích Nohou. Nemyslete na to, že je vám osmnáct, čtyřicet nebo šedesát let. Ne! Myslete si, že vám je jen jeden měsíc a že jste v samém Srdci Nejvyššího nebo na Jeho Klíně.

 

 

Každý okamžik je příležitost

myslet na Boha

a cítit Boží Přítomnost.

Ve všem, co děláte,

ciťte, že se dotýkáte

samotného Dechu

vašeho Milovaného Nejvyššího.

 

 

 

Úplně jsem zapomněl,

že Bůh je starý.

Mohl jsem se od Něj

tolik naučit.

 

Úplně jsem zapomněl,

že Bůh je mladý.

Měl jsem Jej pozvat,

aby přišel do zahrady mého srdce

a hrál si se mnou.