Nesmrtelnost a věčnost

 

Nesmrtelnost se zabývá životem, životem v podobě vědomí, životem v podobě skutečnosti a životem v podobě objektu, subjektu nebo substance. Nesmrtelnost znamená nesmrtelnost vědomí, ne nesmrtelnost hrubého fyzického. Člověk může opustit své tělo, kdykoli se mu zlíbí. Ale pokud má něco trvat na fyzické úrovni po neomezenou dobu, stává se to největším utrpením. Dokonce i nejvíce materialistický člověk na zemi, dokonce i potěšení milující člověk bude znechucen, pokud zůstane na zemi déle než sto let. Každá nebožská touha může být naplněna, ale i tak bude znechucen, protože nejedná s osvěcujícím vědomím.

Když jednáte s osvěcujícím vědomím, nevěnujete pozornost smyslům. Cítíte, že nepotřebujete uspokojení smyslů nebo čehokoli, co patří této zemi, protože v tu chvíli vidíte, že země sama je pomíjivá. Jediné, co je trvalé, je Božské, nezrozené a nesmrtelné.

Když myslíme na Věčnost, musíme vědět, že vše, co je stvořené, ať už na fyzické, vitální, mentální nebo transcendentální úrovni, může být věčné. Může to mít svůj počátek včera, ale může to pokračovat, pokračovat po milióny, miliardy a bilióny let.

Nesmrtelnost se zabývá životem a život vznikl z Ticha. Můžeme změřit Věčnost, ale nemůžeme změřit Nesmrtelnost. Přesto Nesmrtelnost přišla první, protože Ticho samo bylo životem. Život tedy přichází první, a teprve tehdy můžeme začít měřit. Nejdříve se narodíme, potom jsme staří jednu vteřinu, jeden den, jeden rok a tak dále.

Ve Věčnosti je proto určitý pocit měření, zatímco v Nesmrtelnosti není žádný. Nemůžete změřit Nesmrtelnost, zatímco se můžete pokusit svou představivostí změřit Věčnost. Pocit měření přichází ve Věčnosti. Je to božské, intuitivní a psychické měření. Nesmrtelnost je něco, co už tu je.       

Vezměme Věčnost jako strom, který roste, roste a roste. Věčnost roste a Nesmrtelnost zůstává stejná. Nesmrtelnost je zde; stačí použít svou vizi. Ale Věčnost vždy směřuje vzhůru. Pojetí Věčnosti stoupá vzhůru, zatímco Nesmrtelnost je všude kolem.

 

 

Neplýtvejte svým časem

přemýšlením o Věčnosti.

Udělejte ihned to,

co máte udělat.

Protože Věčnost existuje,

jistě vám přinese odměnu

za dnešní sebedávání.

 

 

Plánuje si Bůh budoucnost tak, jak to dělají lidské bytosti?

Vize Boha není něco, co se má naplnit v budoucnosti. Bůh je všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomný. Vnímání a projevení Boha jsou současné.

Člověk, jenž je nástrojem Boha, plánuje, a později vidí projevení svých plánů v čase. Avšak Hra Boha se více podobá dětské hře tím, že je spontánní a bez motivu a nehledá budoucí výsledek. Bůh je božské Dítě, ale Jeho Hra, na rozdíl od hry lidského dítěte, je zodpovědná, vědomá a božská.

Pro člověka je dobré mít plán. Bůh projevuje sám Sebe skrze člověka. Jak se nevědomost rozplývá ve Světle, naším konečným vědomím je postupně odhalována Pravda. Ale ve světě Boha existuje Pravda a Odhalení společně, a tak dochází k vnímání a projevení současně. Pro člověka se musí naplnit vize budoucnosti skrze plány, tak aby Bůh mohl odhalit skrze člověka to, co v Něm vždy přebývalo.

 

Myslíš si, že Bůh žije

zcela sám?

Ne, žije s milióny

tajných a posvátných plánů

 pro tebe.

 

 

Jak můžeme nejlépe využít fyzický pozemský čas, ve kterém žijeme?

Jsou dva druhy času. Jeden čas je pozemský čas a druhý je věčný Čas. Pozemský čas je to, co jsme vytvořili, ale věčný Čas nemůže být vytvořen. Je uvnitř nás a okolo nás.

Když žijeme ve věčném Čase, nemůžeme oddělit jednu vteřinu od druhé. Když žijeme v pozemském čase, víme, že je jedna hodina a potom je jedna minuta po jedné. Jsou to dvě oddělené minuty. Ale ve věčném Čase nedokážeme oddělit minuty nebo hodiny. Ve věčném Čase jsou jedna hodina, dvě hodiny, tři a čtyři hodiny společně. To je rozdíl mezi věčným Časem a pozemským časem. Ve věčném Čase můžeme vidět dokonale usídlenu přítomnost, minulost i budoucnost, a tento věčný Čas můžeme snadno vlastnit, když dosáhneme seberealizace.

Vezměme obyčejnou vteřinu. Tuto vteřinu můžete použít buď pro meditaci, nebo pro pomlouvání. Tuto vteřinu můžete použít buď abyste se modlili, nebo abyste se těšili z nečistých a nebožských myšlenek. Když vědomě využíváte čas na to, abyste dělali něco božského, vstupujete do božského Času, který znamená bezčasový Čas. Když vědomě myslíte na něco božského, okamžitě přichází věčný Život a podávává si s vámi ruku. Pokaždé, když chcete jít vzhůru skrze aspiraci, věčný Čas se stává vaším přítelem.

 

Miluj Boha bezpodmínečně!

Nebudeš svázán

pozemským časem.

 

Mnoho lidí říká, že vstupujeme do konce tohoto věku a že tento svět brzy skončí. Zajímalo by mě, co byste k tomu řekl.

Jsem si jistý, že od svého dětství jste slýchával, že tento svět skončí. Našim dědečkům říkali ten stejný příběh. Svět není jen malinký bod. Nebude úplně zničen. Část světa může být zničena zemětřesením nebo jinou katastrofou, ale celý svět jako takový nebude zničen. Lidská aspirace neskončí.

Lidská aspirace může stoupat nebo klesat, ale celkově jde vzhůru. Když se někdo při stoupání unaví, možná sejde trochu dolů, zatímco odpočívá. Jakmile je však znovu inspirován, půjde opět vzhůru, až nakonec dosáhne toho Nejvyššího.

Svět neskončí, protože lidská aspirace neskončí. Jeden den může být lidská aspirace velmi vroucí, jindy může být vlažná, ale jakmile jednou uvnitř nás vyroste, ponese nás k nejvyššímu Absolutnímu. Dříve než dosáhne tohoto Cíle, nebude spokojena. Dokud existuje lidská aspirace v pozemské atmosféře, tento svět nebude nikdy úplně zničen.

 

Aspiruj oduševněle a bezesně.

Uvidíš,

že smrtí se zabývající ruka času

bude přeměněna

v životem oplývající srdce času.

 

 

 

Hodiny jeho mysli mu říkají,

že nemusí plýtvat

svým drahocenným časem

čekáním na Boha,

protože Boží existence je velmi nejistá.

 

Hodiny jeho srdce mu říkají,

aby čekal a díval se,

protože Bůh dozajista přijde.

 

Hodiny jeho duše mu říkají,

že Bůh již přišel

a ptá se jej, co dělá

a proč se nestará

o Nejvyššího hosta.