Nebe a peklo

 

Nebe a peklo jsou převážně v naší mysli. Máme-li dobrou myšlenku, potom vytváříme Nebe. Pláčeme-li k Bohu pro světlo, potom získáváme dobrý zážitek, osvěcující zážitek, a tento zážitek není ničím jiným než Nebem. Na druhou stranu, máme-li negativní myšlenku, tehdy vytváříme peklo. Nebe a peklo můžeme zažívat každý den.

Když se mysl stane obětí starostí, úzkostí a dalších nebožských sil, když je rušena, zneklidněna, mučena ošklivými, nečistými, nebožskými myšlenkami, cítíme, že jsme v pekle. Ale když vyjde do popředí krása, světlo a božskost srdce a my se je snažíme odhalit a projevit v aspirujícím světě, tehdy cítíme, že jsme v Nebi.

Nemusíme čekat na smrt, abychom nalezli peklo nebo Nebe. Obojí je uvnitř nás v našem každodenním životě, v našem každodenním chování. Jsme-li vždy oduševnělí a odevzdaní, budeme se stále nacházet v Nebi již během tohoto života na zemi.

 

 

Pokaždé, když mám čistou myšlenku,

cítím, že žiji v Nebi,

které jsem si sám vytvořil.

 

Protože jsme dosud nezažili Nekonečné, Nesmrtelné a Věčné, cítíme, že opak - konečné - je peklo. Ale omezení, která zažíváme každý den, jsou jen přechodným stupněm. Je to jako zatažené počasí. Několik hodin slunce možná nebude svítit, ale nakonec se objeví. Každý z nás má vnitřní slunce. Toto slunce je nyní zakryto strachem, pochybnostmi, starostmi, úzkostmi, nedokonalostmi a omezeními. Ale přijde den, kdy budeme schopni tyto mraky odstranit, a tehdy se toto vnitřní slunce jasně rozzáří.

Věříme-li v peklo, jen zmenšujeme svůj vlastní vnitřní potenciál. My všichni jsme dětmi Boha. Pro nás není žádné peklo, jen světlo.

Pokud ale nevidíme pravdu tak, jak má být viděna, cítíme vnitřní bolest. Tato bolest se musí objevovat v našem životě každý den. Pravda je tu, musíme ji však vidět správným způsobem. Teprve tehdy poznáme, že život má svůj pravý smysl.

 

 

Najít Nebe na zemi

není obtížný úkol.

Tvé srdce vděčnosti ti může ukázat,

kde Nebe je.

 

Každý den můžeme mít pocit Nebe. Nebe znamená nekonečný mír, světlo a blaženost. Když se hledající modlí a medituje, vstupuje do Nebe. Když je jeho mysl klidná a tichá, když je záplavou průzračnosti, jeho srdce se stává všedávající a jeho život se stává Skutečností Božskosti. Nebe není místo, je to stav vědomí. Osvobodíme-li svou mysl od sítě nevědomosti, osvobodíme-li svou existenci od bláta země, spatříme Nebe, ucítíme Jej a vrosteme do Něj.

 

 

Krása nad krásu

sestupuje z Nebe,

když se mé srdce stává přijetím

zářícího ticha.

 

 

Jaký je duchovní význam Země?

Ti, kteří přijímají život, ti, kteří přijímají Matku Zemi jako cosi skutečného, cítí, že mají svatou povinnost zde něco udělat. Touto povinností není nic jiného než vědomá realizace Boha. Nevědomé povědomí Boha má každý. Pokud někdo není ateista, pokud věří v Boha, potom bude mít povědomí nebo alespoň nevědomé povědomí Boha. Ale hledající začíná vnímat Boží Přítomnost vědomě. Medituje na Boha a postupně, postupně se jeho vlastní vědomí vyvine do takové míry, že cítí Boží Přítomnost neustále, všude. Cítí, že je jeho svatou povinností odhalit Boží přítomnost, kterou cítí a kterou vidí svým vlastním srdcem a svýma vlastníma očima. Nakonec cítí, že své uskutečnění nejvyšší Pravdy musí projevit. K uskutečnění a projevení konečné Pravdy musí dojít zde na zemi a nikde jinde.

Upřímný hledající je božským hrdinou. Bojuje proti temnotě, aby naplnil Vůli Boha zde na zemi. Jinak bude mezi zemí a Nebem vždy zející propast. Tato naše země musí být přeměněna v Nebe, v místo radosti, míru, blaha a blaženosti.

 

 

Buď připraveno létat, mé tělo.

Bude se ti líbit,

tak jako tvému velkému bratrovi, duši,

létat ve vizi ticha Nebe.

 

Buď připravena kráčet, má duše.

Bude se ti líbit,

tak jako tvému malému bratrovi, tělu,

 kráčet ve skutečnosti zvuku země.

 

 

Když říkáte, že země může být lehce přeměněna v Nebe, myslíte to také fyzicky?

Musíte vědět, co míníme Nebem. Nebe neznamená místo s velkými domy, velkými paláci nebo majetkem. Ne! Nebe je v naší mysli. Když máme božské myšlenky, jsme v Nebi. Když máme nebožské myšlenky, jsme v pekle. Nebe a peklo jsou stavy vědomí.

Co má každá lidská bytost, je vědomí. Skrze vědomí vidíme skutečnost. Když aspirujeme, naše konečné vědomí se stává nekonečným. Toto je Nebe. Je jistě pravda, že všichni budeme mít božský život, ale to nezbytně neznamená fyzicky nesmrtelný život. Vědomí Nebe je nesmrtelné. Ale pokud si myslíme, že fyzické zůstane nesmrtelné jako Nebe, pak se mýlíme. Toto fyzické tělo bude žít šedesát, osmdesát, sto, možná dokonce dvě stě let, a pak odejde.

Samé pojetí Nebe je cosi jasného, zářícího, plného blaženosti a zároveň nesmrtelného. Musíme však vědět, co je v nás nesmrtelné. Je to aspirující vědomí v nás. Říkáme-li, že země bude přeměněna v Nebe, znamená to, že cokoliv v nás nebo ve světě, co je nyní nedokonalé, temné nebo neaspirující, bude nakonec přeměněno na dokonalost.

 

Kde je svatba

Nebe a pekla?

Svatba nebe a pekla

je v suché poušti mysli

a milujícím hnízdě srdce.