Kosmická hra

Bůh byl Jedním, ale chtěl se stát mnohým. Nemůžete se radovat ze hry, máte-li jen jednoho hráče. Chcete-li hrát jakoukoliv hru, budete potřebovat více hráčů. Bůh stvořil sám Sebe ze svého vlastního Ticha, aby se božsky těšil z Kosmické hry.

Když jdeme hluboko dovnitř, vidíme, že se jen vědomě účastníme Kosmické hry Boha. Vidíme, že my nečiníme; Bůh je tím, kdo činí. My jsme jen Jeho nástroji. Bůh je Jeden, ale cítil, že se chce těšit a naplnit sám Sebe v miliónech tvarů a podob. Cítil, že pokud je Jedním, není plně uspokojen. Proč by měl být uspokojen jen tím, že je Jedním Nekonečným? Může být také rozmanitým konečným. Bůh je vševědoucí, všemohoucí, všudypřítomný. Je-li všemohoucí, proč by se potom nestal nekonečně malým stvořením, jako je mravenec? Pro Jeho všemohoucí Sílu myslíme na Boha jako na něco velmi velkého nebo velmi rozlehlého. Ale právě proto, že Bůh je vševědoucí a všemohoucí, může být také uvnitř konečného. Tímto způsobem Bůh hraje svou věčnou Hru ve vás a skrze vás, skrze mě, skrze všechny lidské bytosti.

Bůh je nekonečný, ale je obsažen v každém malém dítěti. Zde v konečném se chce bavit a hrát melodii Nekonečného. Jen tehdy získává největší radost. Právě v konečném usilujeme o dosažení Nekonečného. Na druhou stranu, Nekonečné má největší radost, když se učiní tak malým, jak je to jen možné.

Konečné a nekonečné: našim vnějším očím se zdají být jako protiklady, ale v Oku Boha jsou jedním. Konečné a Nekonečné jdou vždy spolu; jedno doplňuje druhé. Konečné chce dosáhnout absolutního Nejvyššího, čímž je Nekonečné. Nekonečné se chce projevit v konečném a skrze konečné. Tehdy je hra úplná. Jinak by to byla jen jednostranná hra. Nebyla by v ní žádná radost, žádné dosažení, žádné naplnění. V Nekonečném a skrze Nekonečné, konečné zpívá svou píseň uskutečnění. A v konečném a skrze konečné, Nekonečné zpívá svou píseň projevení.

 

 

Pane, já hledám a Ty se skrýváš.

Hledám, protože bez Tebe

plameny mého života nehoří a nemohou hořet.

Nyní mi, Pane, řekni:

"Proč se skrýváš?"

"Dcero, skrývám se,

protože mé skrývání zintenzivňuje tvé hledání,

uspokojuje tvé milování,

proslavuje tvé dosažení

a znesmrtelňuje tvé osvícení."

 

Jaký je smysl života?

Smyslem života je projevit vnitřní božskost. Smyslem života je stát se vědomým nástrojem, vybraným nástrojem Boha. Smyslem života je projevit nejvyšší Pravdu, kterou ztělesňujeme. Nejprve musíme vidět Pravdu a cítit Pravdu. Potom musíme Pravdu odhalit a projevit.

 

 

Smyslem života

je stát se jedním s Absolutní Pravdou.

Touto Absolutní Pravdou

je Bůh nekonečný Soucit

a

Bůh nekonečné Uspokojení.

 

Cílem života je uvědomit si Nejvyšší Skutečnost. Cílem života je být vědomým vyjádřením Věčné Bytosti.

Život je evoluce. Evoluce je postupný vývoj zevnitř. Každý život je svět sám o sobě. Vskutku, každý život je mikrokosmos. Cokoliv dýchá v rozlehlém vesmíru, dýchá také v každém individuálním životě.

Cílem života je realizovat Boha. Realizace nikdy nemůže přijít k nečinnému člověku. Musíme za ni zaplatit. Žádná jiná možnost neexistuje.

Nejdříve musíme milovat Boha, pokud skutečně milujeme život, protože Bůh je nejen Zdrojem, ale samým Dechem života. Láska k Bohu nic nestojí, ale je velmi cenná. Naše mysl zná tuto pravdu. Naše duše ztělesňuje tuto pravdu.

 

 

Miloval jsem Boha nevědomě

po tisíciletí,

ale od tohoto okamžiku

budu Boha milovat vědomě.

 

 

Každý člověk má duši a každá duše má svou vlastní přirozenost. Duše, která je přímým představitelem Boha, přichází na zem, aby splnila slib, který dala Absolutnímu v nejvyšší úrovni vědomí, v Nebi. Každá duše musí projevit svou vnitřní božskost zde na zemi zvláštním způsobem. Tuto vnitřní božskost projevuje skrze odhalení svého světla. Když duše skrze svou aspiraci, realizaci, odhalení a projevení vstoupí do Kosmického Já, tehdy završuje svou cestu na zemi.

Abyste viděli světlo své duše, musíte cítit, že nejste tělem, nejste vitálnem, nejste myslí, nejste srdcem, ale jste samotnou duší. Abyste měli tento zážitek, musíte cítit, že potřebujete Boha a Bůh potřebuje vás. Vy potřebujete Boha, aby vaše vědomí pozvedl co nejvýše - vysoko, výše, nejvýše. Bůh vás potřebuje, aby se ve vás a skrze vás projevil zde na zemi.

 

 

Můj život je malou loďkou;

je slabým pláčem.

Ale má duše je představitelem

všemohoucího,

všudypřítomného a vševědoucího Boha.

 

Můžeme porozumět Bohu jen skrze konečnou část Jeho stvoření?

Vezměme Boha jako rozlehlý oceán. Víte, že oceán se skládá z drobných kapek. Milióny a miliardy a bilióny kapek vytváří oceán. Pokud víme, jak se ztotožnit s rozlehlým oceánem i s nejmenší kapkou, potom můžeme vidět Boha jak v konečném, tak i v Nekonečném. Na základě naší jednoty s nejmenší kapkou v oceánu můžeme vidět a cítit Boha. Jestliže si dokážeme vytvořit jednotu s konečným, potom můžeme vidět, jak vypadá Nekonečné.

Chceme-li vidět Boha v Jeho rozsáhlém stvoření, jako stvoření samotné, můžeme to udělat. Ale na počátku může být snazší, když Jej oddělíme od Jeho stvoření a sjednotíme se jen s malou částí celého stvoření. Dokonce i v malé části Božího stvoření, která je pro nás viditelná, vidíme nekonečnou rozmanitost. Co si pak počneme s celým Božím stvořením? Naše mysl jej vůbec nebude schopna uchopit. Pro naši omezenou lidskou mysl je dokonce i konečná pozemská skutečnost bezmezná. Dokážeme-li začít rozumět této malé části Božího stvoření, můžeme říci, že jsme udělali značný vnitřní pokrok.

 

Je pro mě těžké dostat se ze svého konečného já a cítit jednotu s Nekonečným.

To konečné v nás si Nekonečného není vědomo, ale když si Nekonečné uvědomí, má pocit podřazenosti a nechce se s Nekonečným vědomě sjednotit. V konečném je síla nevědomosti. Ale Nekonečné cítí svou jednotu s konečným. Cítí, že kdysi nebylo celým oceánem; bylo jen drobnou kapkou, jako je nyní konečné. Potom z této drobné kapky rozšířilo své vědomí a rozrostlo se do oceánu samého. Došlo k tomu v procesu evoluce.

Na druhou stranu ta Nejvyšší, Absolutní Pravda, byla původně Jedním. Bůh byl Jedním a potom se rozhodl stát se mnohými. Nekonečné se vědomě rozhodlo stát se konečným. Poznání nám říká, že v Nekonečném můžeme najít konečné a v konečném můžeme najít Nekonečné. Právě proto, že Bůh je nekonečný, může se těšit v nejmenším atomu stejně tak jako v nekonečné Rozlehlosti.

Poznání nám říká něco více. Božské poznání nám říká, že od úplného počátku byli mnohé a Jeden totožní; byli vytvořeni společně. Jeden je Vize; mnohé je Skutečnost. Z Boží Síly Vize okamžitě vznikla Skutečnost. A naopak, se Silou Skutečnosti vznikla Vize. Bůh se chtěl bavit. Chtěl nabízet Nektar, Nesmrtelnost, celému stvoření. Cítil, jak se se stvořením rozšiřuje Jeho Sebepodoba, Jeho projevená podoba. Když poprvé stvořil svět, svou vnitřní Vizí viděl nejzazší budoucnost. Nyní pomalu, jistě a neomylně svou Vizi odhaluje.

 

 

V ten pradávný den,

kdy Bůh stvořil člověka,

chtěl, aby Jeho kvetoucí Nekonečnost

byla milována

Jeho objímající Nesmrtelností.