Boží Odpuštění

 

Ó mého života Lásko Nejvyšší,

bezesně Tě vzývám,

abys mi dnes odpustil.

Ó Veliký, ó spáso skutečnosti světa,

kéž jsem plně probuzen

v šťastném svítání čistoty.

 

Jak mohu přijmout Boží Odpuštění?

Boží Odpuštění můžete přijmout jen tak, že si budete neustále, vědomě, bezesně a bez dechu připomínat, že Bůh je Odpuštěním samým. Neměli byste myslet na Boha jako na Spravedlnost nebo nekonečné Světlo nebo Mír. Neměli byste myslet na žádný jiný aspekt Boha. Měli byste myslet jen na Boží Odpuštění nebo na Boha Odpuštění. Musíte zaplavit svou mysl a své srdce jedinou myšlenkou: odpuštění, odpuštění, odpuštění. Místo abyste mysleli na Boží Světlo Spravedlnosti, měli byste opakovat: "Můj Pán je veškeré Odpuštění, můj Pán je veškeré Odpuštění." Zatímco opakujete "Můj Pán je veškeré Odpuštění," nesmíte myslet na nespočetné nebožské věci, které jste udělali. Snažte se vidět jen pozitivní stranu. Myslete jen na Boží Odpuštění před vámi, kolem vás a uvnitř vás. Dokážete-li stokrát a tisíckrát opakovat nanejvýš oduševněle: "Můj Pán je veškeré Odpuštění," potom všechny vaše himalájské chyby budou smazány. Všechny chyby, které jste během let udělali, všechny nevědomé věci, které jste provedli, budou vynulovány.

V tu chvíli nejen že budete cítit, že je vám odpuštěno, ale budete také cítit, že vy sami jste Božím Odpuštěním. Když se vás někdo zeptá na vaše jméno, řeknete: "Mé jméno je Boží Odpuštění." Když se vás někdo zeptá, kdo jste, řeknete: "Jsem Odpuštěním mého Pána." Toto bude váš jediný titul. Běžní lidé mají mnoho titulů. Mají tento akademický titul, tamten titul a tak dále. Ale duchovní hledající bude mít jen jeden titul. Řekne: "Jsem Odpuštěním mého Pána," nebo "Jsem Láskou mého Pána." Když se vás někdo zeptá na vaše tituly, okamžitě řeknete: "Soucit mého Pána je můj jediný titul," nebo "Odpuštění mého Pána je můj jediný titul." Toto není jen falešná skromnost, protože v nejvnitřnějších skrýších svého srdce budete cítit, že váš jediný titul je Boží Soucit nebo Boží Odpuštění. Toto musí cítit všichni hledající.

 

 

Ve svém vnějším životě,

můj Pane,

vidím Záplavu Tvého Soucitu.

Ve svém vnitřním životě,

můj Pane,

vidím Oceán Tvého Odpuštění.

 

 

Měli bychom se modlit k Bohu pro odpuštění?

Když uděláte jakoukoliv chybu, vědomě nebo nevědomě, okamžitě byste měli plakat pro odpuštění. Nepožádáte-li Nejvyššího o odpuštění, vaše negativní kvality zesílí. Svou aspirací, svou modlitbou, svou meditací, svým zasvěcením a svou jednotou s Vůlí Boha musíte Boha žádat, aby vám odpustil všechny vaše chyby, vědomé i nevědomé. Musíte Jej žádat, aby osvítil vaše nevědomé chyby tak, abyste si jich byli vědomi a neudělali je znovu.

Nebudou-li vám vaše chyby odpuštěny, nikdy nebudete mít čistotu ve svém srdci, těle, vitálnu a mysli a v těchto částech své bytosti nebudete schopni od Boha nic přijmout. Duše od Boha přijímá vždy, protože duše je vždy čistá. Ale srdce není vždy čisté a tělo, vitálno a mysl jsou všechny temnou džunglí. Není-li vám odpuštěno, pak se tělo, vitálno, mysl a srdce nemohou pročistit. A bez čistoty nebudou božské síly, pro které se modlíte, nikdy schopny trvale vstoupit do vašeho života. Jen když vám Bůh odpustí a získáte čistotu v celém svém vědomí, budete schopni zvýšit svou přijímavost a přijmout božské kvality Boha v nezměrné míře.

Nejlepší je se každý den předtím, než jdete spát, modlit k Nejvyššímu, aby vám odpustil vše, co jste udělali špatně. Toto není křesťanská filozofie, která říká, že jsme všichni hříšníky. Ne, já jen mluvím o vědomých a nevědomých chybách, které děláte ve svém každodenním životě. Musíte žádat Nejvyššího, aby vám tyto chyby odpustil a osvítil je. Skutečné odpuštění, osvícení a očištění jdou vždy společně.

 

 

Bezesně dnes budu plakat,

abych spatřil Oko Sladkosti Odpuštění

mého Pána.

 

 

Nejvyšší osvěcuje minulost odpuštěním. Skutečné odpuštění znamená zapomnění, vědomé zapomnění. Když vám někdo doopravdy odpustí něco, co jste udělali, potom tu vzpomínku nebude mít ani ve své vnitřní vizi. Osvícení je nezbytné kvůli temnotě. Chyby jsou temnota. A tak Nejvyšší osvěcuje naše chyby skrze odpuštění.

 

 

Ó Ty, který odpouštíš všechny mé nedostatky,

odpusť mi.

Nová naděje se rodí v mém srdci.

Ode dneška budu plakat,

abych vrostl do blaženosti krásy Dokonalosti.

 

 

Když člověk cítí, že Bůh je všeodpouštějící, nebude pro něj snazší dělat špatné věci?

Máte pocit, že když někdo poté, co udělal něco špatného, přijde k Otci a uvidí, že je mu odpuštěno, bude dál pokoušen dělat špatné věci s pocitem, že mu bude odpuštěno pokaždé. Dokonce i lidský otec, nemluvě o božském Otci, Všemohoucím Otci, řekne dítěti: "Podívej, udělal jsi něco špatného; uhodil jsi druhé dítě. Jen proto, že tě miluji, jsem ti odpustil, ale nemůžeš dál dělat špatné věci." Pokud dítě podruhé uhodí jiné dítě a vrátí se k otci, otec dítě ochrání. Potom mu potají a tiše řekne: "To je podruhé, co ti vysvětluji rozdíl mezi dobrem a zlem." Pokaždé otec odpustí, ale zároveň se bude snažit přesvědčit dítě, že dělá něco špatného.

V případě božského Otce je to jiné. Když aspirující udělá chybu a poběží k božskému Otci, božský Otec mu bezpochyby odpustí a ochrání ho. Potom se okamžitě pokusí vstoupit do srdce hledajícího se Světlem. Lidský otec potají vyhubuje, ale božský Otec nebude hubovat; ví, že hubování nepřináší žádný užitek. Snaží se vidět, co je v aspirujícím špatného. Vidí, že je tam temnota a nevědomost, a řekne: "Když vstoupím do aspirujícího se Světlem, toto Světlo vyžene temnotu. Potom Světlo osvítí nevědomost a přemění ji v poznání a moudrost. Tato moudrost nechá aspirujícího pocítit, že by měl zůstávat míruplný, klidný, tichý a nepouštět se s nikým do konfliktu." Božský Otec toho dosahuje tím, že vlévá do aspirujícího Světlo.

Lidský otec otevřeně ochrání a pak tajně vyhubuje, ale božský Otec použije čisté Světlo, aby osvítil naši temnotu a vyhnal špatné síly, které jsou v nás. V obou případech bude pokušení poraženo. Lidský otec ho porazí přísnou disciplínou a božský Otec ho porazí Světlem.

 

Když udělám něco špatného a požádám Nejvyššího o odpuštění, jak mohu vědět, že mi odpustil?

Jsou dva způsoby, jak to můžete vědět. Pokud už tuto věc nikdy znovu neuděláte, buďte ujištěni, že vám Nejvyšší odpustil, protože vám dal schopnost tuto chybu neopakovat. Na praktické úrovni, pokud jste udělali něco špatného a již to nechcete udělat znovu, znamená to, že od Nejvyššího sestoupila vyšší Síla, aby vás ochránila a dala vám schopnost neudělat stejnou chybu znovu. Právě proto, že vám Nejvyšší odpustil, již více tuto chybu neděláte.

Druhým způsobem je zeptat se vašeho duchovního Mistra, zda vám Nejvyšší odpustil. Mistr vám to dokáže říci. Bude k vám upřímný. Nebo můžete jít na půl hodiny nebo na hodinu hluboko dovnitř a potom to dokážete říci sami. Pokaždé, když přijde myšlenka, nedovolte jí vstoupit do vaší mysli. Ciťte, že přiletěla moucha, aby si na vás sedla, a odežeňte ji. Když přijde další myšlenka, odežeňte ji také. Po chvíli budou mouchy-myšlenky cítit, že je pod jejich důstojnost vás obtěžovat, a proces myšlení se zastaví. Jakmile uvidíte, že nepřichází žádná myšlenka, prostě se zeptejte. Je-li odpověď "ano", potom to znamená, že vám Bůh odpustil.

 

 

Jsou dva způsoby,

jak získat odpuštění.

Jedním způsobem je říci Bohu:

"Můj Pane,

již to více neudělám!"

Druhým způsobem je požádat Boha:

"Můj Pane,

prosím, ukaž mi cestu,

jak žít vědomě v Tobě

a pro Tebe."

 

Jak můžeme odpustit nespravedlnost?

Když jsme přišli do světa, složili jsme upřímný, oduševnělý a závazný slib Bohu, že Jej zde na zemi realizujeme, projevíme a naplníme. Tehdy jsme byli ve světě duší; naší skutečnou existencí byla duše. Řekli jsme: "Sestupuji do světa, jen abych Tě bezpodmínečně potěšil, naplnil a projevil." Lidé, kteří se vám zdají velmi nespravedliví, udělali něco nebožského, pravda. Ale podívejte se na svůj vlastní slib. Očekáváte dokonalost od druhých lidí; cítíte, že oni musí dělat všechno dokonale.

Dokonalost přichází pouze tehdy, když splníme náš slib. Naším prvním a nejpřednějším slibem Bohu bylo potěšit Jej a naplnit Jej zde na zemi. Nesplnili jsme náš slib; přesto očekáváme, že druzí svůj slib splní. Udělali jsme milióny věcí špatně a Bůh nám přirozeně odpouští. Jinak bychom na zemi nemohli existovat. Je-li On připraven nám odpouštět i přes naše nespočetné nedokonalosti a chyby, jak je možné, že my nedokážeme odpustit někomu jinému?

 

 

Bůh odpustil mému životu.

Proto mé srdce cítí povinnost

odpustit světu kolem mě.

 

 

Jako duchovní hledající se považujeme za vybrané děti Boha. Neaspirující člověk, který si hoví v potěšení nevědomosti, by se nikdy neodvážil považovat Boha za svého zcela vlastního. Ale my se odvažujeme považovat Boha za svého zcela vlastního jen proto, že jsme přijali trochu dobrých kvalit Boha. Jednou z božských kvalit Boha je Jeho Odpuštění. Když nám Bůh odpouští dvacet čtyři hodin denně, nemůžeme my odpustit někomu druhému na jednu vteřinu? Má-li náš Zdroj schopnost dělat něco v nekonečné míře, také my bychom přirozeně měli mít schopnost odpustit nebo osvítit druhé, kteří podle našeho vlastního standardu udělali něco špatného.

 

 

Uvědomíš si vůbec někdy,

že všechny chyby v tvém životě

budou neomylně následovány

Božím Odpuštěním?